Vzpomínka na 17. listopad
17. listopad není vzdálená minulost, takže vyvolává mnoho vzpomínek. Na události, které se zapsaly do českých i světových dějin, ale jsou to i vzpomínky ryze osobní. Jednu takovou teď nabízí v následujícím komentáři Petra Kosová.
Nejen divadelní inscenace, ale i životní příběhy opisují dramatické oblouky. Také z téhle klenby se sypou katarze a katastrofy.
Těsně před 17. listopadem roku 1989 jsme odjížděly z Prahy na víkend domů do Plzně. Já a tehdejší studentka medicíny Sabe Soe. Její otec, který se několik desítek let nemůže vrátit do své vlasti a působí jako lékař po celém světě, je dlouholetý rodinný přítel. A proto i Sabe patří do rodiny.
Když jsme se 18. listopadu večer vracely, lidé ve vlaku nás jako studentky rozrušeně oslovovali a naléhavě nás prosili, abychom to v Praze nevzdávali. Teprve na koleji jsme úplně pochopily, co se děje.
Pro Sabe, která pochází ze vzdálené Barmy - přejmenované na Myanmar - nebyl problém se do dění okamžitě zapojit. Protože byl pro ni protest proti totalitnímu režimu zcela pochopitelný. Pochází ze země terorizované vojenskou vládou. Její vyprávění jsem tehdy moc nevnímala. Pohltila mě Sametová revoluce a problémy rodícího se demokratického systému.
Sabe Soe je dnes ředitelkou Barmského centra v Praze. Současné protesty v Barmě vůbec nekončí sametově; roste počet mrtvých a vězněných.
Zítra přijede Sabe do Plzně jako lektorka pracovat s příslušníky cizinecké policie. Po dlouhé době se opět sejdeme v Plzni, po 19 letech právě 18. listopadu. Tentokrát budu poslouchat velmi pozorně. A nabídnu jí pomoc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
