Všechno nezavinily matky
Přestože rovnoprávnost postavení mužů a žen je závažná otázka a stále aktuální, někdy jsou teorie spojené s tímto tématem sporné. Alespoň si to myslí Eva Klausnerová. Svůj názor vysloví v následujícím příspěvku:
Televizní stanice BBC vysílá na pokračování sběrný dokument Dítě naší doby. Dokumentaristé spolupracují s početnou skupinou žen, které porodily roku 2000. Od té chvíle sledují, jak se děti v jednotlivých rodinách vyvíjejí. Ve filmu účinkují všechny typy rodičů - bohatí i chudí, obyvatelé měst i venkova, běloši, černoši a Indové, farmáři i umělci. Můžeme pozorovat, jak jejich děti vyrůstají, jak prožívají šťastné i nepříznivé události v rodině
a jak je ovlivňuje okolní prostředí. S filmaři spolupracuje armáda lékařů, psychologů, pedagogů a sociologů, pomáhá rodinám při výchovných problémech a vědeckými metodami děti zkoumá.
Jedno z nastolených témat mělo odpovědět na otázku, zda si děti uvědomují svoje pohlaví. Poprvé přišlo na řadu, když bylo dětem asi 14 měsíců. Holčičky dostaly na hraní autíčka, bagry, letadla a medvídky, chlapečkové panenky, kočárky a postýlky. Podle jedné z feministických teorií je správné dávat dětem opačné hračky, než je zvykem, protože tak jsou vychovávány k rovnoprávnosti. Ukázalo se však, že anglická batolata tento názor nesdílejí. Holčičky vozily v nákladních autech medvídky a laskavě na ně žvatlaly. Kluci panenkami třískali o zem a s kočárky divoce pobíhali, jakoby jezdili autem. Když se pokus opakoval asi po čtyřech letech, kluci panenky odhodili a z postýlek si postavili hradby, za kterými po sobě
stříleli.
I moje osobní zkušenost je podobná. Jako moderní emancipovaná matka jsem mezi svými dětmi nedělala rozdíly a pak jenom s údivem sledovala, jak rozdílní jsou malí samečkové a samičky. Moji dceru nikdy nenapadlo, aby si obkročmo sedla na stoličku a vrčela, jakoby jela na motorce, a nikdy její nejoblíbenější hračkou nebylo kladívko. Když bylo mým chlapečkům 6 let, požádali mě, abych jim koupila pušky. Vysvětlila jsem, že zbraně nemám ráda, protože jejich používání podporuje barbarství. Vyslechli mě a pak řekli: Ale ty jsi holka! A vzdorovitě dodali: Dědeček nám je koupí ! Zajisté, že koupil.
Před časem jsem v Plzni absolvovala přednášku odbornice na otázky mužského a ženského rodu. Dozvěděla jsem se,že rozdíly jsme zavinily my, matky, hned na počátku svěřených mladých životů. Hříchem jsou už růžové a bleděmodré peřinky a samozřejmě nepoučeně vybírané hračky. Přihlásila jsem se, že mám úplně jinou zkušenost, že děti si rozdílnost prosazují bez ohledu na naše záměry. Podívala se na mne jako na člověka, který se musí ještě hodně učit a vysvětlila, jak velice se mýlím.
V naší vlasti máme sklon aplikovat teorie s dokonalou důsledností. Tak jako jsme nejdřív zestátnili každého ševce a pak privatizovali i to, co se vůbec privatizovat nemělo, tak se stejnou energií chceme učinit ženy nerozeznatelné od mužů. Většina našich snažení bohužel uspěla, ale stejnost pohlaví, navzdory propracovaným teoriím, se nám asi prosadit nepodaří.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
