Vlci nejsou modelky. Neradi se fotografují

Rozvoj vlčí populace na území Šumavy a Bavorského lesa je velice rychlý. To ale odborníky nijak nepřekvapuje, protože ještě před vznikem první vlčí smečky předpokládali, že toto území je pro život vlků velice vhodné. V roce 2017, kdy se tu první smečka vytvořila, začal intenzivní monitoring, na kterém spolupracují odborníci z České zemědělské univerzity, Karlovy univerzity, Agentura ochrany přírody a krajiny a další. Využívají přitom jak klasické metody, tedy stopování v terénu, ale i ty nejnovější, jako je intenzivní fotomonitoring nebo zjišťování DNA ze vzorků moči, trusu nebo srsti. I tak je ale sledování vlků dost složité.

Jedna z obojkovaných vlčic zachycená letos na fotopasti v Německu|foto:NP Bavorský les

„Vlky můžeme detailně sledovat pouze pomocí pobytových známek jako je sběr trusu, moči, stopování ve sněhu nebo hlasové provokace, když se v určitém období projevují a vyjí. Samozřejmě na fotopastech se nám vlci zaznamenávají také, ale není tam jednoznačná kresba, takže identifikovat, jestli se před tou fotopastí vyfotí jedno a to samé zvíře nebo několik jedinců, je velmi obtížné. Dá se to pouze v případě, že ten konkrétní vlk má nějakou známku, prokousnuté ucho nebo nějakou jinou srst, trošku jiné zbarvení. Navíc zbarvení se v průběhu roku mění, během léta jsou tmavší, v zimě jsou zase světlejší," popisuje vedoucí zoologického oddělení Správy Národního parku Šumava Jan Mokrý.

V rámci fotomonitoringu vlků je ideální, když se na jednom záběru podaří zachytit více vlků, nebo v noci zářících očí, které způsobí blesk fotopasti. Díky tomu se přesněji určí počet vlků v území. To se ale nestává příliš často. Obecně platí, že se divocí vlci nepatří mezi modelky a neradi se fotografují.

„Vlci mají tendenci se fotopastem vyhýbat. Pokud nejsou fotopasti lépe nastavené, zabezpečené a schované a s vhodným černým bleskem, tak je vlci vidí a mají tendenci se jím vyhýbat, aby je nezaznamenaly. To máme doložené už z několika pozorování," dodává Jan Mokrý.

Zoologům z České zemědělské univerzity a ze Správy Národního parku Šumava se v letech 2020 a 2021 podařilo odchytit tři vlčice a nasadit jim telemetrické obojky. Ty vysílají v určitých intervalech informace o pozici a tak je možné detailně pozorovat jejich pohyb a také dohledávat strženou kořist, kam se zase umisťují fotopasti a zlepšuje se tak celková efektivita monitoringu.