Úterní Noční linka: Hádky, které mě posunuly dál

17. prosinec 2024
Noční linka
Noční linku moderuje ze zlínského studia Jarka Barboříková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Dnes se zamyslíme nad tím, jak nás některé hádky nebo spory v životě posunuly dál. Kdy nám chvíle, kdy jsme si museli něco vyříkat, pomohly zlepšit vztahy? 

Jak nás hádky naučily naslouchat nebo se postavit za sebe? Přijďte si s námi popovídat o těch chvílích, kdy jste si říkali, že z toho nic dobrého nebude, ale nakonec to byla právě ta zkušenost, která vám pomohla růst.

Těšíme se na vás a vaše příběhy, které ukážou, jak se dá i v těžších chvílích najít něco cenného.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Hádky a astrální bytosti |Hádky a astrální parazitické bytosti Zdravím Vás a k tomuto tématu dnes napíšu krátké varování. Většinu hádek mají na svědomí bytosti z nižších astrálních úrovní, které parazitují na nás lidech ale i na zvířatech. Tyto bytosti nás ženou do hádek proto, aby od nás přes porušenou auru odsávaly životní energii. Někdy na nás takto působí i přísedíci (duše zemřelých lidí, kteří nechtějí opustit tuto hmotnou dimenzi). Zbavit se jich není jednoduché. Naštěstí jdou mezi námi lidé, kteří nás od nich umí osvobodit. Z Nového Jičína zdraví Milan
Dana |Hezký večer všem. Já teď, můžu říct, že my se doma nikdy nehadame. Já zuřím, nadávám, manžel na to: Dani, už jsi skončila? Na to se už nedá reagovat, tak radši končím. Já bych ani nějaký čas ani nemluvila, ale on se mnou normálně mluví. To je hrozně, že. :-)
YVETA| Zdravím Vás, paní Jarko a Nespavci. Nejsem z těch, kdo by se rád dohadoval a tak když jsem viděla, že se schyluje k něčemu takovém raději jsem se sebrala a šla na zahradu a tam vychladla buď já a nebo počkala, až dobublá manžel. Na jednu z mála hádek ale dodnes vzpomínáme celá rodina. Bylo to o naší první dovolené. Poprvé u moře, u Baltu. Manžela po cestě bolela záda, a tak jsem se jala budovat závětří a on hlídal naši tříletou dceru. Najednou ale zjistil, že ji neuhlídal. Německy jsme ani jeden pořádně neuměli, a začal horor. Jediné, co nás uklidňovalo, byla víra, že holka k vodě nepůjde, protože se jí bála. Pološílení jsme běhali po pláži a přes hodinu hledali jehlu v kupce sena. Když jsem dceru konečně našla, popadla jsem ji do náručí a mazala do kempu, posadila ji do auta a začala balit. Nosila jsem věci ze stanu do auta, manžel z auta do stanu. Já při tom hystericky ječela, že už s ním nikdy nikam nepojedu, že mu nikdy dítě nesvěřím… No divadlo na celý kemp. Itálie, hadr. Nakonec mne známí uklidnili a přesvědčili, že jsme zůstali a užili si hezkou dovolenou, na kterou jsme nikdy nezapomněli. Přeji všem život bez hádek, krásné Vánoce a dobrou noc
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L.NEMÁM HÁDKY RÁD. NESTOJÍ MĚ TO ZA TO,NA STARÁ KOLENA SE S NĚKÝM HANDRKOVAT,VŠECHNO ŘEŠÍM S KLIDEM,DIVÍM SE TOMU JAK TO DOKÁŽE NĚKTERÉ LIDI NAŠTVAT.PROTO ZDRAVIM,JANIČKY,MARUŠKY,PAVLÍKY,HANIČKU,ANIČKU,NORU , MIREČKA,NO A TY OSTATNI POSL.N.L.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVICE.
franz|hádka ? neznám a neumím si ani představit, hádka je neschopnost řešit vzniklou situaci , nikdo nejsme dokonalí, ale že-by měla hádka čistit ovzduší, vztah např. mezi manžely, tak nabízím raději úsměv na rtech, nebo jsem-li já svým nevhodným chováním příčinou, zalezu rychle do kouta, kaji se a omývám si hlavu , snížit se natoliko, jako reagovat na útočícího stejným metrem, nebylo mi do vínku dáno, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, pravděpodobně jsem prostředí s hádkami nepoznal a to mohu děkovat svým pánům rodičům
Sylva|Hezký večer..... vzpomínám si na jistý úsek života v mládí, kdy jsem "hádky" nebo spíše nedorozumění používala jinak. Když se do mě zamiloval kluk a já o něj nestála, byla jsem na něho tak protivná, že ho to rychle "přešlo". Naopak když jsem se beznadějně zamilovala já, prosila jsem kluka aby byl na mě zlý....
Fany|Dobrý večer, ne, nebyla to přímo hádka, protože jsem se málem nezmohla na slovo...jen jsem se šokovaná, dvakrát zeptala jestli to obvinění myslí vážně. ANO! Zařval pokaždé, posilněný alkoholem. Kdyby si vymyslel že se scházím s nějakým chlapem, pobaveně bych se zasmála a možná by mi to i trochu lichotilo. Ale on mi podsunul něco tak neskutečného a zlého že...jsem z toho onemocněla! Dlouho jsem nevěděla jestli se z toho vůbec dostanu, jeho už jsem nechtěla ani vidět ani slyšet. Nakonec si ke mě po krůčcích znova našel cestu. Svěřil se mi že si myslel že umřu. I já jsem si to myslela. A teď je na mě hodný, ani hlas nezvýší když se mu něco nelíbí, řekne to v klidu. A kdyby ne - jak se říká: co tě nezabije to tě posílí. Dnes by mě už slovíčko tolik nerozhodilo a dokázala bych si to v klidu vyříkat až by se člověk uklidnil.
autor: Jarka Barboříková

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.