Unie svobody velmi volná.

Unii svobody-DEU opouští další politik. Po Tomáši Vrbíkovi a Marianu Bieleszovi ohlásil odchod nikoliv z poslaneckého klubu, ale úplně ze strany senátor Robert Kolář. Destrukce pokračuje, když preference Unie svobody jsou již dlouho a trvale pod hranicí, umožňující vstup do sněmovny. Někdo říká, že myši opouštějí loď, jiní tvrdí, že odcházející politici neunesli stále se snižující práh únosnosti dalších kompromisních rozhodnutí vedení strany při dohadování vládních kompromisů. Kde jsou příčiny pádu strany, která měla nemálo sympatizantů i voličů hned při svém vzniku a má jich stále dost, ovšem už ji nechtějí volit, protože, jak říkají průzkumy se jim zdá, že by to byly utracené hlasy?

Unie svobody - Demokratická unie|foto: Unie svobody

Příčin je několik, ale podívejme se především na ty, které platí i v západních Čechách. Celostátně i regionálně je jisté, že Unie svobody vsadila na osobnosti. Na předních místech kandidátních listin měli unionisté výrazné osobnosti a například zastoupení strany v Senátu Parlamentu České republiky má dosud, a bude to platit i po odchodu senátora Koláře, který ostatně nepatřil k nejvýraznějším figurám klubu, velmi známé osobnosti. Výrazné osobnosti byly napřed skrytým, později stále zřetelnějším rizikem právě svou osobitostí, silně projevovanou individualitou, což se projevovalo pochopitelně a logicky individuálními pohledy a nakonec individuálním rozhodováním. Zde připomeňme, a bez posuzování správnosti jejích cest, poslankyni Hanu Marvanovou.

Unie svobody je pravicovou menšinou v levicové vládě, což bylo a je těm liberálnějším v jejích řadách často a nyní stále více proti politické srsti. Právě nesourodost programů ČSSD a Unie svobody, narážející často i na kolize s lidovci, vedla a musela vést k neúnosným kompromisům, které poslanci dělali a dělají. Spory v členské základně se celou dobu vedou hlavně o to, zda to dělat museli, nebo nemuseli. I na nejnižších stupních stranické struktury, a Plzeňský ani Karlovarský kraj nevyjímaje, docházelo postupně k tomu stejnému dělení, jako tam nahoře v parlamentních lavicích. Jsme čestní, nebo nejsme, ptají se sami sebe ve straně, která měla v době založení dobré vyhlídky. Odpověď by mohla, při znalosti vrcholových i krajských politiků znít jednoduše a pro dnešek při tom zůstaňme: možná ano, ale v každém případě jste nečitelní a nikdo neví, koho, co a kterého z vás napadne. Unie šanci měla a má ji i nadále. Musí ale vzít ke své práci alespoň třetinu té disciplíny, s jakou pracují ostatní politické strany. Tak nebo tak. A jasně to voličům říct. Jinak nebude brzy komu.

Robert Kolář|foto: US-DEU