Umíme si vážit osobností?
Vážíme si předků, kteří dokázali vytvořit něco hodnotného pro další generace? Vážíme si třeba zakladatele moderní dramatiky, spisovatele, herce Josefa Kajetána Tyla, který se narodil před dvěma sty lety v Kutné Hoře a zemřel před 152 lety v Plzni? Vztah Plzně k Tylovi zkoumá v následujícím komentáři Petra Kosová.
Josef Kajetán Tyl je jedna z největších kulturních osobností pohřbených v Plzni - vedle Jiřího Trnky, Josefa Skupy nebo Karla Klostermanna. Ale koho to dnes zajímá, vzkazuje v den jeho dvoustého výročí narození celá Plzeň, v čele s Divadlem Josefa Kajetána Tyla.
Kromě letmé zmínky v Kalendáriu osobností západních Čech na rok 2008 vydávaném Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje se o Tylově výročí nikde nikdo nezmiňuje. Kde hledat zdroj nákazy ignorancí? Pochopitelně, že v plzeňském divadle, které nese jméno významného divadelníka. Právě tato instituce měla už s velkým předstihem iniciovat pokud možno celoroční připomínku významné osobnosti. A sama nabídnout nápaditý příspěvek, který by neobnášel suché a sterilní oficiality spojené s nekonečnými proslovy, ale naopak dokázal, že je možné Tyla prezentovat současně. Ostatní instituce v Plzni by se určitě připojily, včetně velkých festivalů. Jistě: před dvěma lety, kdy jsme si připomněli 150. výročí úmrtí J. K. Tyla, dal ředitel plzeňské scény Jan Burian podnět k uspořádání tylovského sympozia v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni. Sborník příspěvků vyšel v Praze nedávno, k dvoustému výročí narození. Byl to důležitý krok pro obor, jenže v plzeňském kulturním kontextu chybí krok druhý, který by téma šířeji a populárněji otevřel pro veřejnost. Ale plzeňské divadlo nemá byť jen minimální zmínku o Tylově výročí ani na svých webových stránkách.
Některé kulturní instituce v Plzni se nejspíš pokusí chybu napravit a dodatečně se k Tylovi přihlásí; nemají ovšem mnoho času na přípravu. Přitom zajímavé mohlo být například občasné protnutí s programem v Tylově rodné Kutné Hoře, která slaví celý rok.
Teď se ještě podíváme, jak se Plzeň dále stará o Tyla. Tylův hrob na Mikulášském hřbitově byl hlavně v 50. letech 20. století poničen nápady soudruhů z národního výboru; dnes si ho nikdo zvlášť nevšímá. Pozornost si zaslouží i cedule a busta na domě v Prešovské ulici č. 3: na tomto místě Tyl zemřel. Cedule je zašlá, špinavá a za chvíli nebude k přečtení. Dvousté výročí nestojí Plzni ani "za kýbl mýdlové vody". A pomník Josefa Kajetána Tyla, který původně - a zcela logicky - stával naproti Městskému (dnes Velkému) divadlu v Plzni? Tak ten je schovaný v neupraveném Lochotínském parku a ani to zřejmě není jeho poslední útočiště. Město mu neustále vnucuje kočovnou povahu toho, jehož oslavuje.
Jedním z poslání nekomerčních kulturních institucí je péče o kulturní dědictví dané lokality. V praxi to obnáší úsilí nacházet prostředky, jak udržovat paměť místa v paměti lidí, kteří v něm žijí. Plzeňské divadlo v tomto ohledu selhalo. A spolu s ním celé město: kdo si neváží svých předků, nutně ztrácí kontakt se svými kořeny. Pak už neobývá své životní prostředí s porozuměním a pýchou na to co bylo a tudíž i s vírou, že něco velkého ještě bude, ale jen konzumuje a vybydluje. A takový způsob přežívání mnoho kvalit do života nenese.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
