Úhel pohledu

Otázka je, co a kdo na Americké hodnotí. Motoristé bezpochyby oceňují hladkost povrchu vozovky, její šířku, dopravní značení a zejména fakt, že z ní nebyla vyloučena individuální automobilová doprava. To je zřejmě i hlavním hlediskem na silničním veletrhu, takže i jeho cena by se správněji měla nazývat jako silniční cena nebo Cena silniční veřejnosti a podobně. U chodců by na mezinárodním chodníkovém veletrhu Americká naopak propadla.

Ačkoliv většina lidí se před otevřením Americké vyslovila v anketě na oficiálním informačním serveru města Plzně pro vyloučení individuální automobilové dopravy, přesto město nedbalo a pustilo Americkou dopravu všechnu. Chodci nebo cyklisté se za ty obrovské peníze, které rekonstrukce Americké stála, výraznějšího zlepšení poměrů nedočkali. Levý a pravý chodník spojuje pouze nemnoho přechodů, stromy, které by mohly poskytovat stín, jsou kvůli šíři vozovky vždy pouze na jedné straně ulice. Cyklostezka chybí úplně. Poměrně nepříjemné posezení v hluku na lavičkách před detašovaným pracovištěm Městského úřadu Nýřany polidšťují pouze dvě samoúčelné fontánky, v nichž se člověk ale nesmí osvěžit, natož aby si v nich ochladil nohy, a dvě pítka, která jsou vedle sebe na druhé straně ulice, ale jedno už nefunguje. Horní část Americké zůstala podobně nepřívětivou, jako bývala. V ulici chybí také nějaká plastika, socha, kterou by si děti mohly i osahat, čímž jistě záslužný, ale nevlídný pomník Díky, Ameriko, pochopitelně není. Přitom zdatné sochaře Plzeň má, ale tváří se, jako by nebyli. A kde by taková socha mohla stát? No třeba tam, kde je teď ten impozantní kruhový objezd pro auta. Na rekonstrukci Americké je vidět, že ji nedělali odborníci na obytné město, lidé s citem pro potřeby chodce, člověka putujícího městem, ale silničáři, lidé betonu a asfaltu, kteří dobře rozumí potřebám pneumatik. A tak za rekonstrukci dostali svou cenu. Z hlediska chodců je to ale anticena.

Plzeň|foto: Západočeské muzeum

Když chodec uondaný chůzí po Americké k tomu přičte trvale nefungující eskalátory v podchodu před Hlavním nádražím, získá dojem, že Plzeň má nyní sklony popírat sama sebe a zapomíná, že geniální lokátor ji ve středověku založil na soutoku čtyř řek jako jedno z nejpřívětivějších měst v Českých zemích.