Učitelské ústavy zmizely bez náhrady

Před 60 lety se poslední abiturienti učitelských ústavů chystali k maturitě. V Českých Budějovicích mělo jejich tablo podobu potápějící se lodi, ale nikdo netušil, jak nevratná je to symbolika.

V druhé polovině 19. století už česká veřejnost věděla, že malý národ bez vzdělání nemůže ve světě uspět. Množily se kurzy a vzdělávací spolky, stoupal počet různých druhů středních škol a roku 1869 se vytvořila i nová koncepce učitelských ústavů. Podle ní se všeobecné předměty vyučovaly stejně jako na gymnáziích, povinný však byl pouze jeden cizí jazyk, zato celé 4 roky pedagogika, psychologie a didaktika. Ke každému ústavu patřila i cvičná škola a její zkušení kantoři vštěpovali kandidátům, jak si správně počínat v praxi. Studenti cyklicky přecházeli od prvňáčků k páťákům a zkoušeli je sami vyučovat. Každá cvičná hodina se společně hodnotila a z omylů se odvozovaly první učitelské zkušenosti. I mladičký absolvent se hned po maturitě uměl postavit před školní třídu.

U tabule

O vysokoškolské vzdělání učitelé usilovali už v 19. století. I bez něho si ale systematicky rozšiřovaly znalosti. Např. vlastivědný sborník Plzeň a Plzeňsko vznikl na letních kurzech, pořádaných plzeňským učitelstvem pro hlubší poznání regionu. Podobných akcí byly desítky. Učitelé vydávali knihy a odborné časopisy a někteří spolupracovali s univerzitami. Byli ztotožněni s cílem českého školství, jímž byl vzdělaný a samostatně myslící občan, oddaný demokracii.

První ránu české vzdělanosti zasadil nacismus. Češi měli být nadále školeni pouze pro pomocné práce. Vysoké školy nacisté zavřeli, různé typy středních škol sloučili a počet studentů postupně omezili na polovinu. Školní docházka se zkrátila a nejdůležitějším předmětem po němčině se stal tělocvik. Při hodnocení pedagogického sboru hrálo hlavní roli prosazování říšské myšlenky, sběr odpadových surovin a účast na sklizni brambor a chmele. Mnoho učitelů se ocitlo ve vězení, ale navzdory každodennímu strachu většina obstála se ctí. Po válce ovšem netušili, kolik nacistických praktik převezme i komunismus.

školák

Učitelé se dočkali svého vysokoškolského vzdělání, ale jinak než si představovali. Nenavázalo na učitelské ústavy, ty byly zrušeny a jedenáctiletka je sotva mohla nahradit. Neposílilo jejich prestiž, protože pedagogické dovednosti se ocitly na okraji zájmu. Učitelské spolky byly rozpuštěny a jejich časopisy zakázány. Výchovným cílem se opět stala netečná pracovní síla a vyšší vzdělání znovu bylo výsadou, jíž si každý nezaslouží. Dodnes toto dědictví těžce překonáváme. Do součtu ztrát patří i likvidace učitelských ústavů, které bývaly solidní základnou pro výchovu demokratického občana.