Trampoty zvídavé romské dívenky popsala Tera Fabiánové v knize Jak jsem chodila do školy
Autobiografická romsko-česká kniha Tery Fabiánové Jak jsem chodila do školy se vloni dočkala po třiceti letech nového vydání, které podtrhuje její malebnost. Je totiž plná krásných ilustrací a nechybí ani malý obrázkový slovníček. Velké i malé čtenáře zavede na slovenský venkov před druhou světovou válkou. Zajímala se o ni Jana Šustová.
Kniha Jak jsem chodila do školy popisuje trampoty sedmileté romské dívenky, která je zvídavá, tvrdošíjná a nápaditá. Její romský název zní Sar me phiravas andre škola a o novou pouť ke čtenářům se jí postaralo nakladatelství Kher v čele s ředitelkou Radkou Patočkovou.
„Tera Fabiánová vyrůstala v Žihárci v malé obci na jižním Slovensku v romské osadě a její docházka byla samozřejmě hodně poznamenaná jejím původem a dobou, ve které vyrůstala ve 30. letech. Do školy nastupovala v roce 1937 nebo 1938. Vychodila jen tři třídy základní školy a to z toho důvodu, že pak na Slovensku začala válka, Romové nesměli chodit do vesnic ani do měst a byla proti nim vyhlášena spousta zákazů a nařízení. Jedním z nich byl i zákaz, aby romské děti chodily do škol. Takže Tera Fabiánová ukončila jen tři třídy, nicméně potom svým dalším působením v životě, jak profesním, tak volnočasovém, kde se hodně věnovala tvorbě v romštině nejenom pro děti, tak dokázala svojí moudrost a inteligenci, talent a předpoklady k dalšímu studiu, kdyby jí to bylo umožněno.“
I přes tyto nelehké okolnosti je knížka plná veselých příhod.
„Je to taková šňůra různých taškařic, které se malé Terce a jejím kamarádům dějí. Ona je velmi výraznou postavičkou knihy a asi i té tehdejší své rodné osady. Už v úvodu sama sebe popisuje jako věčně neposednou holku, která se pořád na něco ptala rodičů, až byla příliš otravná, protože rodiče neměli čas odpovídat na její zvídavé dotazy, měli doma spoustu jiných dětí. Přezdívali jí Velká hlava, protože na všechno měla odpověď a všechno chtěla znát. Ačkoliv nebyla nejstarší z dětí, tak do školy poslali rodiče právě jí a nikoliv starší sestru, protože se jí chtěli zbavit, aby měli chvíli klidu, a také proto, že asi tušili, že je chytrá a že by se jí v té škole mohlo líbit a že její zvídavost si zasluhuje získávat poznání i právě ze školy.“
V jedné z příhod se čtenář dozvídá o chudobných podmínkách, v nichž Terka Fabiánová vyrůstala.
„Autorka tam nepopisuje, co měli nebo neměli na sobě, co jedli nebo nejedli, ale ilustruje to na příhodě, kdy chodila do školy a měla jenom jedny šatečky. Když se jí paní učitelka zeptala, proč je nosí tak špinavé, což jí tehdy nepřipadalo nijak zvláštní, protože asi všechny děti v té osadě chodily ušmudlané – měly horší přístup k hygieně, k vodě, k potoku, který byl 50 metrů od osady, což byl jediný zdroj vody. Tak druhý den do školy nepřišla a následující den, když se paní učitelka ptala, jak to že chyběla ve škole, tak říkala, že si musela vyprat ty šaty, že žádné jiné nemá a dokud neuschly, tak nemohla do školy jít.“
Nové vydání knihy má pestrou výpravu, která je mnohem bližší vnímání dětí včetně dětí romských.
„Rozhodli jsme se pro výrazné ilustrace a oslovili jsme grafika a ilustrátora Martina Zacha, který té knize dal poměrně originální svéráznou podobu. Dost dlouho hledal způsob zobrazování Romů, aby ještě víc podpořil to vnímání my a oni, které tou knihou prostupuje. Naším cílem bylo přinést i určitou etnografickou představu o tom, jak vypadalo prostředí, v němž Tera Fabiánová vyrůstala, protože na to ta kniha není bohatá. Je to knížka pro děti, proto je plná historek a situací, ale ne dlouhosáhlých popisů, jak vypadaly domy, jak vypadala osada a jak to vypadalo ve třídě apod. Takže si myslím, že to je vzácné i v tom, že ta kniha zachycuje sice prostředí, které není dnes u nás běžně k vidění, možná na Slovensku v osadách, ale rozhodně patří k nějakému dobrému povědomí nebo historickému přehledu o tom, jak vypadala často i slovenská obec, nejenom romská osada na Slovensku ve 30. letech minulého století, ale i jak konec konců mnohdy vypadají i ty nejnuznější osady na Slovensku i v dnešní době.“
Součástí knihy je i malý česko-romský slovníček.
„Na přední předsádku jsme vybrali 40 různých termínů, které se v té knize objevují, jako kostel, měsíc, šaty, pes, školní lavice, kalhoty apod. A na zadní předsádce je ten slovníček vyvedený v romštině. Je to obrázkový slovníček a umím si představit, že by jednou z té podoby mohlo vzniknout nějaké podpůrné pexeso s těmi ilustracemi.“
Kniha Jak jsem chodila do školy poprvé vyšla v roce 1992 a překladem do češtiny ji opatřila Milena Hübschmannová.
Související
-
Tera Fabiánová
Minulý čtvrtek ve věku 76 let zemřela jedna z nejtalentovanějších romských spisovatelek Tera Fabiánová. V roce 2006 obdržela literární Cenu Mileny Hübschmannové za ...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.