Ten třetí vzadu

14. únor 2008

Zatímco minulý pátek byla pozornost veřejnosti upřena ke Španělskému sálu Pražského hradu, kde probíhalo úvodní dějství pokusu o zvolení hlavy státu, z Bruselu přišla neméně důležitá zpráva. Evropská komise připustila oprávněnost námitek německých firem, které kvůli poválečnému odsunu sudetských Němců protestují proti tomu, aby název Karlovarské oplatky byl uznán jako geografické označení původu zboží. Tématu si v poznámce všímá Lubomír Stejskal.

Kdyby název Karlovarské oplatky byl uznán a chráněn jako geografické označení původu zboží, nesměl by ho pro tento výrobek používat mimo příslušný region žádný jiný výrobce. K tomu by mohl ledaskdo logicky dodat, že něco takového by mělo být přece samozřejmé i bez úředního rozhodnutí. Mělo, ale není, protože v okamžiku, kdy pražská vláda požádala Evropskou komisi o to, aby lázeňské oplatky získaly chráněný název, otevřely se staré a jak se ukázalo, ne zcela zhojené poválečné rány.

Proti registraci chráněné značky se postavily německé firmy, které podle vyjádření českých výrobců oplatek podaly na půl tisícovky listů námitek, o jejichž obsahu ovšem nic bližšího zatím známo není. Ve známost vešlo ovšem něco jiného - názory europoslance Bernda Posselta, donedávna šéfa Sudetoněmeckého krajanského sdružení a dnes celosvětového představitele všech sudetských Němců. Ten se kvůli své interpelaci v Evropském parlamentu v neprospěch českého úsilí o registraci Karlovarských oplatek jakožto územně chráněné značky stal politickým mluvčím postojů na německé straně sporu.

Lázně

Bernd Posselt je toho názoru, že výroba oplatek patří k tradici nejen českých, ale také sudetoněmeckých pekařských rodin, které ji po vysídlení - či vyhnání - přesunuly na svá nová působiště, ať už ve Spolkové republice nebo v Rakousku. Jedním dechem ale dodává, že nechce Čechy o tuto značku připravit. Jde mu o to, že na ni mají právo také naši někdejší krajané a jejich potomci, a že tedy musí patřit oběma stranám. Naši výrobci oplatek nepopírají, že je Němci u nás dříve vyráběli, spolu s nimi je ale pekli také Češi. Navíc se při jejich přípravě používá karlovarská vřídelní voda a tuzemské oplatky mají proto jiný obsah minerálů než oplatky pocházející z Německa. e.

Celá záležitost má navíc silný politický podtext, což dává tušit, že najít kompromis nebude snadné. Přesto právě na něj Evropská komise spoléhá. Obě strany, tedy čeští výrobci oplatek a německé firmy, dostali čas na uzavření smíru. Pokud se na něm do začátku srpna nedohodnou, vydá závazný verdikt Evropská komise, přičemž odhadnout její rozhodnutí je obtížný úkol i pro vysoce kvalifikované věštce.

Dlužno dodat, že věc má ještě jeden závažný rozměr. Jak už to tak bývá, když se dva hádají, třetí se směje. Tím třetím je v tomto případě komunistická Čína stojící v čele žebříčku největších světových plagiátorů prakticky čehokoli. Jak v tisku upozornil ředitel jedné z českých společností, jež se pečením Karlovarských oplatek zabývají, sortiment s tímto označením se chystají vyrábět také v Číně. Bezpochyby s nižšími náklady, ale také s nižší kvalitou. Jaké následky by to mohlo mít nejen pro české, ale koneckonců i německé nebo rakouské oplatky, není potřeba zdůrazňovat.

Karlovy Vary

O důvod víc, proč by ve své podstatě česko-sudetoněmecký spor o značku Karlovarské oplatky měl být vyřešen civilizovaně a pokud možno co nejdřív.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio