Ten problém není překvapením

"Nechci mramorové chodby, chci mít dobře vybavený operační sál. Ten projekt je nesmyslně nabubřelý". Toto mi řekl jeden z lékařů staré domažlické nemocnice v době, kdy se rozhodovalo o stavbě domažlické nemocnice nové. Český rozhlas tehdy opakovaně upozorňoval na nesmyslnost megalomanského projektu novostavby. Varoval jsem tehdy, že problém peněz jednou propukne naplno; jak stavba, tak později provozní náklady, budou pro jakýkoliv rozpočet, státní nebo krajský, jedno jest, jen těžko stravitelnými náklady. Jako bychom tehdy nebyli slyšet, a pokud ano, byli jsme označeni za nepřejícníky. Tehdy to nebyla a ani dnes to není pravda; že Domažlice novou nemocnici potřebují nikdo nikdy nezpochybňoval, ale netřeba socialistických pomníků s politickým soklem - to jsem tvrdil a tvrdím. Téměř všichni poslanci a senátoři z Plzeňského kraje, a napříč stranami to bylo, se tehdy zachovali jako prodavači a nákupčí; prohlasováním šílené investice si kupovali voličskou přízeň za peníze z rozpočtu celého státu. Poslanec za ODS Bílý mi opakoval, že miliarda je politicky průchodná a sociální demokratka Emmerová zase tvrdila, že stavba na zelené louce takto draze vyjít musí. Nikdo z nich a ostatních neměl odvahu tehdy v Domažlicích přednostovi okresního úřadu Faschingbauerovi a ředitelce nemocnice Výrutové povědět, že nemocnici ano, ale nenormálně drahou nemocnici ne. Že na to není a nebude.

operační sál|foto: Pulsklima

Připomeňme, že všichni věděli, a na vlnách ČRo Plzeň mohli slyšet, že průměrná cena jednoho nově pořizovaného nemocničního lůžka v České republice byla tehdy jeden milion čtyři sta tisíc a například v Sušici to podle dánského modelu dokázali za necelých devět set tisíc korun. Domažlické lůžko bylo projektováno za neuvěřitelných pět milionů korun, a. prošlo to. Buďme přesní: rozpočet je 924 miliardy, lůžek má být 189 - takže 4 celé miliony a devět set tisíc korun za jednu postel je to. Jinde ve státě by za tu cenu postavili nová lůžka tři a v Sušici dokonce pět a půl.

Že stát teď nechce dát na dostavbu nemocnice není dobře, protože jestliže se jednou nechal obalamutit a povolil ten nesmysl, měl by dodržet slovo. Doplatí na to, všichni na to doplatíme, na ten politicko-ekonomický paskvil. Krajský úřad zdědil obrovskou nepříjemnost a má pravdu místohejtman Vladislav Vilímec, že stát slíbil a měl by dodržet. Jak víme, nemusí. Kraj odmítá podílet se na spolufinancování dostavby a odmítá to správně. Cesta existuje: vedení domažlické nemocnice a všichni ti poslanci a senátoři, co za preference velmi lehkomyslně uvařili tuhle polévku, nechť znovu dokáží svůj vliv, kterým se chlubili před třemi lety a přinutí vládu k doplacení stavby. Bude to těžké, protože ministryně Součková už požaduje spoluúčast kraje i písemně a ministr Sobotka příznivcem utrácení rozhodně není. Situace není překvapením, nemohlo to ani jinak dopadnout. Radost z toho nemá nikdo, ale kéž už bychom se aspoň poučili. Domažlická zkušenost nás přijde všechny hodně draho. Jestliže české zdravotnictví nemá peníze na základní provoz a na dobré platy, nedivme se, že nemá na trojnásobně předražená lůžka. Proto ten problém není překvapením a politici kraje se nemohou překvapeně tvářit. Před volbami by to byl jen další nestatečný krok.

nemocnice