Tanečnice na invalidním vozíku: My vám říkáme choďáci
Teď v únoru uplyne už 10 let od vážného úrazu plzeňské choreografky a tanečnice Martiny Henrichové. Martině se přihodil tento úraz při její nejoblíbenější činnosti, při tanci. Nicméně na tenhle svůj koníček nezanevřela a aktivně se mu věnuje nadále, a to i na invalidním vozíku.
„Při jednom akrobatickém prvku ve dvojici jsem nešťastně spadla a rozdrtila si krční obratel, poškodila si míchu a stal se ze mě kvadruplegik. To znamená, že mám ochrnuté nohy, trup a částečně i ruce. Ruce se mi podařilo alespoň z části rozhýbat, stejně tak hrudník a ramena, ale v podstatě jsem ve většině každodenních činností závislá na asistenci,“ popsala v úvodu Martina.
Na tanec jsem naštvaná nebyla
Ačkoliv se plzeňské tanečnici přihodil tento úraz během tance, ani na chvíli ji nenapadlo, že by téhle činnosti mohla zanechat. „Na tanec jsem naštvaná nebyla, to jsem mohla být tak maximálně sama na sebe, protože to byla lidská chyba a hloupost, ale bohužel vrátit se to už nedá. Od začátku jsem věděla, že tanci se chci věnovat dál za každou cenu,“ řekla statečná 36letá žena.
Už v rehabilitačním ústavu v Kladrubech si Martina pouštěla hudbu a tančila alespoň v představách. Jakmile to bylo možné, začala zapojovat části těla, které zapojit šly. Následně ve Sportovním klubu vozíčkářů Praha založila Plzeňačka taneční oddíl.
Ten je určen jak vozíčkářům, tak lidem, kteří na vozíček upoutáni nejsou: „My vám říkáme choďáci. Jo, prostě vozíčkáři a choďáci, to je taková naše terminologie. Bez choďáků by to v oddílu samozřejmě nešlo, protože často potřebujeme partnery k tanci nebo asistenty, a zkrátka celá choreografie pak vypadá mnohem lépe, když tam jsou jak tanečníci na vozíčku, tak ti bez něj,“ sdělila Martina Henrichová.
A jak vypadá běžný den Martiny? „Ono to není tak růžové. Jelikož mám z velké části postižené ty ruce a trup, nemám stabilitu. Jsem tedy téměř ve všem odkázaná na nějakou asistenci nebo výpomoc. Potřebuju tedy, aby mi někdo pomohl vstát z postele, s oblékáním a přesunem na vozík. Pak už se věnuji nějaké své práci na počítači nebo čtu. V létě ráda chodím ven a věnuji se různým sportovním aktivitám, třeba plavu. Mám dva pejsky, kteří mi dělají radost. Také mám v oblibě cestování,“ jmenovala tanečnice.
Martina po prodělání úrazu získala řidičský průkaz na automobil s ručním řízením. „Ale bohužel do auta potřebuji 2 lidi, kteří by mě tam dostali, a také potřebuji, aby tam se mnou během řízení někdo seděl, jelikož před úrazem jsem neřídila a nejsem vyježděná . Realita je taková, že jsem do toho auta už 2 roky nesedla,“ uvedla se smíchem.
Jaký je vzkaz Martiny těm lidem, kterým se něco podobného přihodilo? Poslechněte si reportáž.
Více o SKV Praha naleznete zde.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.