Symbol obnovené svobody
Na začátku tohoto týdne se v médiích objevila zpráva z těch, po nichž zůstává teskno v duši. V plzeňské nemocnici skončila životní pouť Jindřicha Konečného. Svérázné a nepřehlédnutelné osobnosti z krušnohorské Horní Blatné - někdejšího disidenta, básníka, filosofa a také jednoho z vůdců sametové revoluce v Karlových Varech. Krátkou osobní vzpomínku na jeho počest připravil Lubomír Stejskal.
Tak jako biblickému Mojžíšovi nebylo dopřáno vstoupit do Zaslíbené země, neumožnil vrtkavý osud ani Jindřichu Konečnému, aby se dožil letošního dvacátého výročí Listopadu 89. Přitom především s jeho jménem si my, pěšáci sametové revoluce z Karlovarska, spojujeme události oněch převratných dnů, které přinesly splnění dlouholetého snu - konec totality a obnovení demokracie.
Jindřich Konečný zvaný Jindra, válečný ročník 1940, se pro mě stal symbolem toho, čeho jsem byl se stovkami ostatních, plný nadějí a dychtivého očekávání, svědkem na shromáždění občanů poblíž karlovarské hlavní pošty a lázeňského hotelu Thermal. Symbolem znovuzrození svobody. Stejným, jakým byli tehdy pro Pražany vůdci studentské stávky. Kdykoli jsem ho později potkal, pokaždé na mě dýchla neopakovatelná atmosféra té doby a na okamžik jako by se zastavil čas. Ano, tento člověk byl spolutvůrcem dějin tam, kam ho osud postavil a svého úkolu se zhostil na výbornou. Vlastně k tomu byl předurčen: prošel režimním žalářem jako jeden z jeho vězňů svědomí, odmítl nabídku k emigraci a v časech normalizačního temna věnoval čas, energii a prostředky samizdatové tvorbě. Působil rovněž jako kurýr přivážející do vlasti zakázané texty.
Často jsem Jindru vídal chodit pěšky nebo cestovat veřejnou dopravou - a vždy působil, že má naspěch. Pokaždé jsme se letmo pozdravili a šli každý svou cestou. Až před pár dny - a zdá se, jako by to bylo včera - při náhodném setkání na ulici jsme se na okamžik zastavili, podali si ruku a pronesli ono obligátní "Jak se daří?" a "Tak se měj". Vzápětí zmizel v anonymním davu - a sotva kdo mohl tušit, že jsme spolu hovořili naposledy.
Když pak přišla ta smutná zpráva, vrátil jsem se k jeho epigramům a aforismům. V jednom z nich, publikovaném v internetovém deníku Subjektivník, letos v lednu napsal: "Život je krásný v tom, že potkáš i dobré lidi." Jindřich Konečný byl jedním z nich a jako takový zůstane pro nás, kdo jsme věřili ideálům sametové revoluce, nesmrtelným.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
