Svatopluk Holec: O naší demokracii
Je po krajských volbách. Leckoho asi výsledky překvapily nebo zaskočily. Možná i některé z těch, kteří si řekli, že už na politiky nemají žaludek a volit nepůjdou. V následujícím příspěvku se Svatopluk Holec vrací k volbám v souvislosti s blížícím se státním svátkem.
Zanedlouho si připomeneme nekulaté výročí založení Československa. První republika byla bezesporu demokratickým státem. Ale vůbec nebyla dokonalá, jak to dnes líčí hlavně někteří z těch, kdo ji nemohou ani pamatovat. I tehdy byly politické skandály, korupční aféry, zdaleka ne všichni politici se vyjadřovali kulturně.
Tomáš Garrique Masaryk se o naší demokracii tehdy vyjádřil přibližně takto: dejte nám padesát let a my se tu demokracii naučíme. Dostali jsme pouhých dvacet let - nadto obklopeni většinou diktátorskými režimy. Když došlo k obnově naší demokracie, byly zde dvě až tři generace, které vůbec nevěděly, jak to v demokracii chodí a jak se v ní svobodně chovat.
Opravdu nehodlám jakkoli obhajovat známé negativní skutečnosti našeho polistopadového vývoje. Měli a rozhodně mohli jsme být mnohem dál. I když - zdá se mi - v poslední době se přece jen už nějaká ta větší rybka chytila a snad to bude pokračovat. Přes to se o naší demokracii plným právem tvrdí, že je dosud mladá a proto křehká. Porovnáme-li naši situaci se státy majícími už dlouho zavedené a propracované demokratické systémy, není čemu se divit. Ještě dlouho se budeme musit učit!
Aniž si to možná kdo připouští, slabá, nerozvinutá demokracie je vždy vítána jednou skupinou politických "takyčinitelů". Jsou to nejrůznější extrémistické proudy, ať už takzvaně pravého nebo takzvaně levého zaměření. Ti vždy dokáží lovit ve vodách velké nespokojenosti. A ta u nás je - v poslední době hlavně s některými nutnými reformními kroky. Rozumný hospodář, kterému se sype dům, jistě začne s jeho opravou. A s našimi penzemi, zdravotnictvím či sociální péčí to z finančního hlediska vypadá podobně jako dům na spadnutí - něco už se s tím udělat musí a populární krok to nikdy být nemůže. Jenomže některým lidem tohle povídejte. Oni kupříkladu ani asi netuší a nevěří, že - v průměru - žijí za posledních dvacet let o pět let déle a že už jen to něco stojí.
Nespokojenost je prostě opravdu velká, pokud se ovšem ještě lidé vůbec o věci veřejné zajímají. Mnohým to - bohužel - začíná být zase jedno. Ostatně nizounká účast v posledních volbách - jen něco přes třetinu voličů - to dokládá dost jasně. Při tom nezapomínejme, že právě extrémně orientovaní patřívají k nejpilnějším voličům!
Někdy mám skutečně trochu obavu, aby se u nás nenaplnila slova ruského básníka Alexandra Sergějeviče Puškina, pronesená ovšem v době hlubokého carismu: Nestojí stádo o svobodu!
Zvlášť v počátcích procesu budování demokracie, ve kterých stále ještě jsme, by se nám to mohlo setsakramentsky vymstít!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
