Šumavské povzdechy

2. duben 2014

Jak inspiroval Jiřího Tomáše Blažeka pobyt v šumavských hvozdech? o tom je následující fejeton plný povzdechů. Povzdech první, krbový. I na Šumavě mají ústřední topení, čímž mám na mysli onu spleť trubek naplněných vodou, která se někde ve sklepě ohřívá a v pokoji a všude v budově teplo z kotle odevzdává. To pravé šumavské ústřední topení ale funguje jinak; šumavská údolí jsou těmi kotli, kde se ohřívá krása, co je pak vedena spletí cest a pohledů k našim duším na svazích a všude. Může praštět mrazem, ale Šumava ústředně hřeje věkem, zkušeností, sluncem i mlhou. Zkuste si to. A když už se stane, že vás mráz a vlhko v ponožkách a v rukavicích zažene do chalupy, je nejlepší krb. Radiátor umí jen to teplo ve stupních, kdežto krb i v očích. Tam, polosedě, pololeže tělem i myšlením, dva metry od praskajících polen, na Javorné to bylo, jsem si povzdechl v šumavském víkendu v pátek večer poprvé. Vzdech úlevy ze mě vytlačila tíha tepla ústřední krásy.

Povzdech druhý, reklamní. Z Javorné jsme v sobotu přijeli do Železné Rudy. Velmi poničené místo. A nestěžujme si na vietnamské obchodníky, protože ti dělají svou práci tam, kde jim to umožní naše samospráva, naše zákony, naše vůle. I kdyby nyní z města odešli všichni vietnamští obchodníci, zůstane v Železné Rudě spousta ryze a docela českých nesmyslů. Vlastně nečeských, většinou, ale ve významu echtčeských. V soutěži o největší hustotu reklamních tabulí na kubík vzdušného prostoru nemá železnorudské centrum soupeře. Štíty domů, vchody, průčelí, sloupy osvětlení a jakékoliv jiné sloupy a držáky a stromy a ploty a výplně dveří i výloh, tam všude je nával odpudivých cedulí a písmen, upozorňující na věci možná prospěšné, snad, ale ona nevkusná anonce na ně je v té směsici tak slisována, že opticky přímo páchne. Že to není možné? Zkuste si to. Vzdech ošklivosti ze mě vytlačila tíha bolesti městečka, trpícího estetickou a člověčí nedomykavostí majitelů těch stěn a sloupů a všeho železnorudského.

Železná Ruda - kostel

Povzdech třetí, hotelový. Na začátku útěku z centra toho cedulového guláše do klidnějšího předměstí nás ještě zastavily dvě věci. Tou první byla nástěnka u hotelu Ostrý. Určitě tam ještě je, a podle vybledlého písma na ošuntělých kancelářských papírech, které jsou připíchnuté na ošuntělém papíru krepovém, je nástěnka na slunci a dešti možná pár let. Na dešti také, protože od spodu té kroniky vzlíná do reklamního textu voda. U toho umolousaného panelu jsem nabyl jistotu, že stejné mokro prosakuje i do hotelu. A nemýlil jsem se. Velká tabule před vchodem hlásí, že roštěná se tam jmenuje Titanic. Nic poetičtěji šumavského a typicky českého vedení Povzdech třetí, hotelový. Na začátku útěku z centra toho cedulového guláše do klidnějšího předměstí nás ještě zastavily dvě věci. Tou první byla nástěnka u hotelu Ostrý. Určitě tam ještě je, a podle vybledlého písma na ošuntělých kancelářských papírech, které jsou připíchnuté na ošuntělém papíru krepovém, je nástěnka na slunci a dešti možná pár let. Na dešti také, protože od spodu té kroniky vzlíná do reklamního textu voda. U toho umolousaného panelu jsem nabyl jistotu, že stejné mokro prosakuje i do hotelu. A nemýlil jsem se. Velká tabule před vchodem hlásí, že roštěná se tam jmenuje Titanic. Nic poetičtěji šumavského a typicky českého vedení.

Šumava - Pancíř

...podle všeho se v Železné Rudě mění trubky ústředního dorozumívacího topení a začala s tím radnice. Než si ale všichni polosedě a pololeže vydechnou úlevou u krbů, bude ještě třeba odvzdušnit desítky pomyslných radiátorů, vysušit prostředí od vzlínavé vlhkosti závisti a odcizení, nastavit systém tak, aby stejní lidé, kteří dopustili zničení Železné Rudy, domluví se teď na její resuscitaci. Začít by mohli těmi cedulemi, aby si těžce zkoušené město mohlo konečně, zatím na zkoušku, optimisticky povzdechnout. Šumavsky, česky, konečně. Já už jsem si to v neděli odpoledne při odjezdu zkusil. Není to zatím odtamtud ústřední pocit, ale je to fajn...

Spustit audio