Statečný palubní technik přežil pád vrtulníku nedaleko Poledníku, pět kilometrů běžel pro pomoc

Poledník|foto:Jitka Englová, Český rozhlas

Jsou dny, na které v životě nikdy nezapomeneme. Ať už je to proto, že jsme zažili něco výjimečně krásného, nebo právě naopak. A právě takový zážitek má za sebou sedmašedesátiletý Jaromír Melíšek z Plzně. Bývalý palubní technik přežil před téměř čtyřiceti lety pád vrtulníku nedaleko šumavského Poledníku.

12. září roku 1985 ke státní hranici tehdy z německé strany přiletěl lehký vrtulník Aluette, přezdívaný Skřivan. V reakci na to pak z českého Zhůří odstartoval vrtulník Mi-24 Hind. Německý pilot se přiblížil až k samotné hranici a zůstal v takzvaném visu. Na české straně ho napodobil Štefan Tóth. Jedenáctitunový stroj Československé armády ale nebyl schopen tento manévr zvládnout.

Výhled z Poledníku|foto:Jitka Englová, Český rozhlas

„Náš pilot provedl takový obrat, ale vrtulník neměl dostatečný výkon, aby se udržel ve vzduchu,“ začíná své vyprávění Jaromír Melíšek. „Roztočil se a začal se propadat do lesa, z výšky zhruba sto až dvě stě metrů nad ním. Vrtulník sjel bokem po stromech a převrátil se. Já jsem už ve vzduchu otevíral dveře a ze stroje se dostal ven.“ Jaromír měl strach hlavně z ohně a také z raket nacházejících se ve vrtulníku. Raketnice po havárii směřovala na kabinu, kde se stále nacházel pilot, který nejevil známky života.

Pět kilometrů pěšky pro pomoc

Jaromír se rozhodl běžet v nepřehledném terénu pro pomoc. „Po vrstevnici jsem se dostal nad Prášilské jezero. Tam jsem zahlédl vrtulník „39“ z vnitrozemí, který nás zřejmě hledal. Ale byl hodně vysoko, neviděl mě, i když jsem na něj mával, a odletěl pryč. Tak jsem musel běžet dál, až na signálku do Prášil, tedy zhruba pět kilometrů od místa pádu.“ Našel lidi, kteří vzali pilu, naložili Jaromíra do auta a vyrazili k vrtulníku.

„Přiznám se, že další události mám trochu v mlze. Byl jsem hodně unavený, sedl jsem si pod strom a odpočíval. Došlo mi, že mě přivolaní lékaři chtějí transportovat vrtulníkem do Plzně, tomu jsem se dost bránil, podvolil jsem se až po tišící injekci,“ říká Jaromír s úsměvem. V nemocnici zjistili, že kromě několika řezných ran a modřin neutrpěl naštěstí žádná vážnější zranění, a brzy ho propustili domů.

Třicet let mlčení

„Přes třicet let jsem o tom, co se stalo, prakticky nemluvil. Věděli to jen mí nejbližší,“ přiznává Jaromír. Na místě tragické události se byl poprvé podívat až před šesti lety. Když po dlouhé době viděl fotky rozbitého vrtulníku, uvědomil si, že to, čím si prošel, nebyla žádná legrace. Ale dle svých slov nemá dnes při vzpomínání na událost, jíž byl součástí, žádný zvláštní pocit.

Jaromír Melíšek a operátor Petr Horák, další člen posádky, přežili pád vrtulníku bez vážnějších zranění. Pilot s trvalými následky odešel z armády do invalidního důchodu. Po této nehodě velení zakázalo snižovat ve vysokých nadmořských výškách rychlost pod 100 km/hod a používat takzvaný režim visení a přikázalo vybavit posádky vrtulníků záchrannými radiostanicemi.