Staré pověsti české v hantecu: Dívčí válka neboli Jungšál Ctirad a Šárina
Štatlaře Edu zřejmě Staré pověsti české zaujaly. Tentokrát si vzal do práce pověst o dívčí válce, tedy o Ctiradovi a Šárce.
Když šéfová Libuna zvedla šunky na tý dlóhý štrece k velkýmu Kilošovi, začalo to s těma jejíma džendrovéma sódružkama jít zu grunt. Štatlaři, jak je zmerčili, hnedka prskačka do rolety a hrozně je interesovalo, kde teďka jako majó Centrální mozek lidstva.
No, těžké průvar. A tak hajfiska z Libčinýho generálního štábu, co to nemohly předéchat, začly na mlataře vařit křivý války. Nédřív zarazily dorostencům horizontální mambo, pak nechaly prótky ve štychu s chálesem a ve finále si rozbalily sólo vigvamy na Děvíně.
Borci módroví, se zarmócenéma bubákama a navíc každé moment s ucpaným škopkovodem z Plzně a s pasovéma dodávkama Harmasanu, furt si ale z pipin dělali šrófky.
Jednó to ale škatule krutě předimenzovaly. To tak jednó Vlasta – to bylo to jejich névyšší gapisko – naplánovala těžkó podělávku na Ctirada. Nemohla mu nejak přijit na méno vod tý doby, co vycóval z mastexu s tym, že na plochó dráhu si může zajet do Pardubic.
Koňadry vyšpizly, kudyma vladyci trtajó dycky v pátek večer z dače do paluše a přiheftly tam k dubisku tu néfešňéší šnytlicu. Hókalo se jí Šárina. Fajnová filetka to byla, harizóny jak Ribana, s betálnéma poňókadlama a tak néni žádný divení, když Ctirad, jak piloval se sajtnó kolem, zahamoval a začly se mu z ní rolovat leginy.
Borcům vůbec nebylo podezřelý, že se všude kolem válijó lampy s vajnošem a hnedka to začali házet za plot. Takže mančaft v minutě zmalované a Ctirad už komplet natěšené, jak si zalistuje v čítance.
Šárina ale hnedka, aby ju nédřív rozšněroval a že si ještě cuzamen hodijó sedláčka a tak, a jak neměli soundsystémy, tak aby jí pré hodil šlágr na valdové roh.
Ctirad sice krapet zastřihal ušiskama, normálně si z něho ramlice na potkání rvaly mošny a von na to chtěl hnedka zodpovědně vlítnót, ale Šárina to měla s babama vygómaný, čuměla přiblble, jak Čuk a Gek dohromady, tak zafókal na ten inštrument.
A v ten moment to začalo bét óbr žhavka. Generálová s kolegyněma vylítly ze křa, zmydlily sokoly na hromadu a Ctirada zhaftly a odtlačily na Děvín. Tam mu Vlasta zrechnovala cech za všecky borce a Ctirad šel do popelnice.
Jak to začul Myslivna Voráč, našponovaly se mu fósa, obtelefonoval všecky nabitý mlataře a hrnuli na Děvín. Vlasta, jak zmerčila kořeně, důležitá jak velvyslanec v Grónsku nebyla k udržení a už votvírala kudlu a odparkovala pony expres.
Nejak ale v tý camračce nezgómla, že druhý rachétle eště nevodbrzdily hajtry a tak na ty prótky rolovala sólovka. Jasná válka, že neprodleně dostala na řepu a valila čuchat diviznu zespoda. A tak vostatní havaje ufachčily hende hoch, přestaly s blbéma žgryndama a valily nazpátek ke šporheltům a piglovat šropálům čokoládový kaňony.
A jak to bylo dál? To si budete muset prohltnót příště!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka