Stačí kapka a pohár přeteče

Nejde nevšimnout si toho... V poslední době přibývá událostí, které nám, obyčejným lidem, berou něco, co k životu potřebujeme. Autority. Dávno už se nečeká na moudrá slova prezidenta, nikoho ani nenapadne očekávat vysvětlení kroků vlády, ztvrzené pravdou a objektivností, od jejího premiéra. Ba co víc, množí se rozhodnutí soudů, nad kterými laik zůstává v úžasu. Třeba že ostravský soudce nechal od soudu odejít Josefa Šablatůru jen s podmínkou za dvacet let trvající tyranský incest na vlastní dceři, protože dcera je už dnes dospělá a skutek je tím promlčený. Žalobkyně se ihned odvolala, že takovéto posouzení je nesprávný právní názor. Není sporu o tom, že v zemi, která se prohlašuje za demokratickou, pročišťuje vzduch výměna názorů, prosévají se zlatá zrnka moudrosti z moře písku postojů a pohledů, a k rozumu a kázni patří i respekt k názoru převažujícímu. Ale jak se jen mohlo stát, že mnohá závažná rozhodnutí parlamentu závisí tak často na většině jednoho, jediného hlasu? A ten - to už dnes ví kdekdo - se získává politickým vlivem. Teď si vypůjčím slova Karla Havlíčka Borovského. Ten řekl: "Autorita, které se má podrobiti v jistých ohledech rozum můj, nesmí na sobě mít žádných vad, které já tímto svým rozumem za vady pokládati musím." Jinými slovy - chybí nám ten přepych nemít pochybnosti. Věřit v autoritu, která má spor rozhodnout.

A to jsme ještě ke všemu v posledních dnech zase o jednu předpokládanou autoritu přišli. Nu ano, měl jí být Ústavní soud. Už proto, že politici, když se ne a ne dohodnout, nechají to či ono posoudit Ústavnímu soudu. Ti námi zvolení, sami obvykle zmítaní vítězstvím jen díky tomu jednomu, jedinému hlasu, určitě nečekali, že jim Ústavní soud předvede stejnou scénku, známou z parlamentních a senátorských lavic, jen v jiných kulisách. Je a nebo není placení poplatků u lékaře v souladu s Ústavou republiky? Prý je. O ten jeden, rozhodující hlas. Jenomže podle názoru soudce Jiřího Nikodýma - v roce 2002 Ústavní soud řekl, že je v souladu s ústavním pořádkem zakázat lékařům a zdravotnickým zařízením přijímání jakékoliv úhrady za zdravotní péči, hrazenou pojištěním. Šlo tedy o změnu posledního právního názoru této velevážené instituce. A k tomu by bylo třeba nikoliv osmi, ale devíti souhlasných hlasů. Ale tentokrát se hlasovalo, jak se zdá, podle toho, jak chce který ze soudců pomoci vládní reformě. Bez ohledu na jednací řád. Laik by řekl: takový malý podvod, který by mohl být přece přehlédnut. Ale skupina sedmi soudců, kteří byli proti uznání tak zvaných regulačních poplatků, vydala ústy místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové prohlášení, že "tento nález zřetelně vybočil ze zákonnosti a dokonce z ústavnosti." Takže spor politiků, který se dostal k posouzení až k nejvyšší soudní moci, nemá konec.

Mezi paragrafy

Poslanci a senátoři mohou změnit Listinu základních práv a svobod a získají-li ten jeden, jediný potřebný hlas navíc, bude vyhráno. Začátky všeho jsou nenápadné, říká latinské přísloví. Pomalu, krůček po krůčku, lze změnit předvolební sliby, protože přece situace je také jiná, než byla před volbami. Lidé v téhle zemi si prý na všechno zvyknou. Jednou na normalizaci, jindy na okrádání a nakonec na poslušnost. Podle starých latiníků čas ohladí křemeny i démanty. Jenomže se může se stát, jak praví francouzské přísloví - ten pohár trpělivosti najednou jednou kapkou přeteče.