Solidarita

Žijeme společně v Evropské unii s Němci, Italy, Francouzi atakdále, ale zachováváme si všichni národní svéráz i způsob života. Západočeští pivaři respektují burgundské vinaře a spokojenost je na obou stranách - i když nesdílíme všichni týž světový názor ani náboženské přesvědčením Máme však společné problémy. Měli jsme je už v roce 1990, když jsem začal redigovat Česko-bavorské Výhledy. Jak pro Bavory, tak pro nás platilo, že jeden má výhodu v tom, druhý v onom - a co je nevýhodné pro jednoho, je příležitostí pro druhého. Počáteční nedůvěra už je za námi. Jak vidíme dnes my evropskou integraci a solidaritu - a jak oni? Témata jako reforma sociálního státu, přistěhovalecká politika, válka v iráku a otázky branných sil jsou nám společné, připomíná světoznámý, v Bavorsku žijící filosof Jürgen Habermas. Pravidla obchodu, hospodářského styku, podnikání i cestování atd. atd. - to vše máme společné a to zakládá pocit, že jsme nejen Češi, Němci nebo Francouzi....ale zároveň všichni společně Evropané. Často ani nevíme, v čem všem se naše pohledy shodují, ale přesto vzniká a roste pocit solidarity. Existují mnohé politické důvody pocitu Evropské sounáležitosti a spoluobčanství. Habermes tvrdí, že proto potřebuje Evropská unie ústavu, která by k národnímu vlastenectví přidala i důvody k vlastenectví politickému, evropskému.

Nikdo kvůli této ústavě nehodlá zemřít na barikádách, říká slavný filosof, ale to přece není důvod, proč ústavu odmítat!

Evropská unie

Je jistě pravda, že dlouhý text a těžký právnický jazyk nás, řadové občany, k četbě nezláká - ale ani to není důvod, abychom ústavu odmítali. Ani jízdní řád nečteme řádku po řádce, ale když chceme jezdit vlakem, chápeme, že je zapotřebí. Dnešní Lisabonská smlouva je takovým jízdním řádem. Provoz EU ji potřebuje.

Habermas dělá závažný závěr: Evropský ústavní text umožní provozovat společnou politiku, kteráby nikterak "nelezla do zelí" národním kulturním tradicím, svérázu životního stylu ani náboženskému přesvědční. To prospěje hospodářskému rozvoji a provozu v našich zemích. Možná tak vznikne jádro Unie, které by se více semklo - aniž by prý od sebe odvrho ty, kteří evropskou ústavní smlouvu nechtějí. Říká se tomu "dvourychlostní Evropa" a světoznámý filosof jednoznačně toto řešení doporučuje. Veřejně to hlásá a odůvodňuje. Velmi erudovaně, odborně to odůvodňuje. Proč by někteří naši politici měli raději nižší rychlost nebo dokonce zpátečku? Proč méně evropské solidarity?