Rozumím tomu dobře...?

Jistě jste si stejně jako já všimli, že nejfrekventovanější otázkou novinářů pro zpovídané politiky, úředníky či experty všeho možného, je takový logický orientační dotaz: „Rozumím tomu dobře?“ To když odpověď na danou otázku je tak zamotaná, složitá a nepřesná, že je zapotřebí přeložit její jádro pro srozumitelnost do češtiny. Dotázaný se obvykle brání, nesouhlasí, a snaží se poopravit slova novináře dalším mlhovým závojem.

Je faktem, že tuhle otázku „rozumím tomu dobře?“, si každý z nás klade čím dál častěji. Nu a to jsme v období, kdy si naše vláda sype popel na hlavu a sebekriticky doznává, že všechny ty chystané reformy neumí s lidmi dost dobře - jak sama říká - „vykomunikovat“. Možná, že je to právě tím, že komunikuje a nevysvětluje. Takže výrok „rozumím tomu dobře“ se příliš často mění v úsudek „to snad není možné!“ Ale je, v Česku je všechno možné! Někteří posluchači středečních fejetonů z Karlových Varů se mě ptají, jestli mě v poslední době něco opravdu pobavilo. Víte že ano? Při vší té bídě komunikace se opět objevují trefné vtipy. Třeba tento: sestřička v nemocnici přisunuje k lůžku pacienta další přístroj. „Co mi zas budete měřit, sestřičko“, ptá se pacient. „Ale nic“, vysvětluje sestra, „musím vám říct, pane Šloušek, že vaše pojišťovna vám neplatí kyslík, takže jestli chcete dýchat, musíte sem do toho otvoru strčit každých pět minut desetikačku!“ To je úsměv nad faktem, kterým se národu předkládá už po několikáté pozměněný návrh co že bude ve zdravotnické péči standard a nadstandard a kterými poplatky doplníme zdroje péče o naše zdraví. Pravou křížovkou jsou také hory slibů, že co stát získá zvýšením daně z přidané hodnoty na cenách zboží, žádný strach, to zase jiným kanálem lidem doplatí.

U nás doma nemáme žádné tsunami. Ale podobnou spoušť mohou způsobit sexy mozky našich politiků. Informační smršť je také účinná. Způsobuje sníženou možnost soustředění a v tom je – jak řekl největší z našich politických mystifikátorů – síla politiky. Postavičky malíře pana Renčína diskutují v politických kuloárech: „Přesvědčili jsme se o tom, a to si nechte pro sebe, že většina má málokdy pravdu. Ne abyste to šířili dál!“ Bubeník vybubnovává zprávu dne: „Vyšetřování skončilo, zapomeňte! Kdo nezapomene, bude potrestán.“ To je zas ohlas na skutečnost, že protikorupční policie loni obvinila z korupce jen 37 lidí, mezi nimi žádnou větší rybu. Jestli se vám tedy zdá, že nebýt korupce, byli bychom docela bohatý stát a ani bychom nemuseli přistupovat k tak razantnímu šetření na všech frontách, vida, jak se mýlíte!

Otazník|foto:Fotobanka stock.xchng

Ono je to totiž složité. Chcete-li něco vypočítat, musíte vědět jaké cifry musíte sečíst nebo odečíst. A s čísly se dá zatraceně kouzlit. Před nedávnem udělali odborníci Boris Burčina a Tomáš Kučera novou demografickou analýzu, která má co říct budoucí důchodové reformě. Tihle dva pánové přinesli věrohodnou prognózu, jasně potvrzující, že podíl ekonomicky produktivní populace nebude ani zdaleka klesat tak závratným tempem, jak nám tvrdí Nečasova vláda. Jenomže – kterým číslům věřit? Tomu, kdo bude mít silnější hlas nebo lepší argumenty? Povídal pámbu svatému Petrovi: „Petře, zajdi do Česka a řekni tam té vládě, že chytří politici dovedou z lidí vymačkat to nejlepší, co v nich je. Peníze to určitě nejsou.“ Rozumíte tomu dobře?