Rostou! Hřib dubový, kozáci a křemenáče
Mezi houbaři oblíbený hřib dubový (Boletus reticulatus) se objevuje jako první ze skupiny pravých hřibů. Začíná růst už koncem května, nejvíc jich ale můžeme najít v červnu. Na Plzeňsku se této houbě říká dubák.
„Protože má bílou neměnnou dužninu, hodí se jak na sušení, tak do omáček, polévek a smaženice. Můžeme ho také nakládat do octa,“ vyzdvihuje všestranné využití hřibu dubového Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.
Vyskytuje se nejen pod duby
Hřib dubový roste hlavně pod duby a pod buky. „Ale není až takovou výjimkou, když ho najdeme i v jehličnatém lese. Často se objevuje na hrázích rybníků nebo v parcích,“ doplňuje odborník.
Popis hřibu dubového
Klobouk hřibu dubového bývá 5 až 20 cm široký, jsou ale šťastlivci, kteří narazí i na 30cm exempláře. „V mládí je klobouk polokulovitý, pak vyklenutý s poduškovitým, chcete-li polštářovitým tvarem. Pokožku mívá na povrchu často vrásčitou, bledě hnědou, okrovou, hnědookrovou, někdy až do červenavěhnědé barvy. Je jemně plstnatý, později za suchého počasí políčkovitě rozpukaný,“ popisuje houbu Zdeněk Hájek.
„Rourky má hřib dubový nejdříve bílé, pak nabíhají do žluta a žlutě olivova. Třeň je také poměrně veliký,“ pokračuje mykolog, „až do 20 cm výšky a 8 i 10 cm šíře. V nejširším místě bývá soudkovitě břichatý, někdy kyjovitý, je bělavý až nahnědlý, na povrchu většinou s výraznou bělavou nebo okrovou síťkou. Dužnina je bílá, má příjemnou vůni, mírnou chuť a nemění se ani po vaření.“
Další rané letní druhy hub
Mezi brzké letní jedlé houby patří také kozáci a křemenáče. „Kozák je štíhlejší, ve stáří mívá měkčí klobouk, takže se hůř zpracovává. Také na rozdíl od křemenáčů hodně červiví. Křemenáč má tvrdou dužninu, hlavně ve třeni, a dá se zpracovat jak do omáček a gulášů, tak na sušení. Velké klobouky se můžou použít na smažení řízků,“ říká předseda plzeňských mykologů.
Kozáků a křemenáčů je více druhů, nejznámější jsou kozák březový, křemenáč březový a křemenáč osikový. Podle Zdeňka Hájka se liší barvou klobouku, zbarvením šupin na třeni a růstem pod různými listnatými a jehličnatými stromy: „Některé křemenáče mívají černé šupiny, například křemenáč borový. A třeba křemenáč osikový je mívá do růžova. Různé je také zbarvení dužniny, někdy i zelenomodrají, hlavně na bázi třeně. Nicméně všechny druhy kozáků a křemenáčů jsou vhodné k jídlu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
