Roman Horváth: Ve studiu mě podporuje hlavně rodina

Každý barber, ať už v České republice nebo v Americe, je v podstatě umělec, říká mladý Roman Horváth z Ostravy.

Romane, Vy jste barber neboli pánský holič. Jak jste se k této profesi dostal?

„Když mi bylo patnáct, přišel za mnou kamarád, že chce ostříhat. Vzal jsem ho, jak se to tak dělá, na jeden nástavec. Nic dobrého! Ale protože jsem to chtěl umět lépe, šel jsem na školu, obor kadeřnictví.“

Jak přijali Vaši spolužáci to, že jste Rom?

„Spolužáci byli v pohodě, to samé učitelky, ale horší to bylo se zákazníky na praxi. Jeden starší pán mi upřímně řekl, že od cigána ostříhat nechce. Chtěl jsem být chytřejší než on, tak jsem mu odpověděl, že nemám rád lidi, co všechny hážou do stejného pytle, a odešel jsem.“

Dnes Roman stříhá hlavně pro radost. V budoucnosti by chtěl mít svoji stálou klientelu. Říká o sobě, že je skromný a nemá rád, když je středem pozornosti. Už v dětství hodně sportoval. Mladý holič je citlivý na setkání s předsudky a na zevšeobecňování. Otevřeně mluví o tom, co ho v Ostravě nejvíce trápí:

„Lidé si tu myslí, že nepracujeme, pobíráme dávky… Hodně jim vadí barva kůže.“

Vedli Vás Vaši rodiče ke studiu nebo k tomu, abyste následoval svůj sen stát se barberem?

„Ano. Já jsem chtěl být ze začátku fotbalistou. Mamka, děda, taťka, zkrátka všichni mě podporovali a ukazovali mi směr. Říkali, že si mám dodělat školu, věřit ve své sny.“

Jaké je to pro Vás dnes?

„Už toho umím víc, naplňuje mě to. Když jsem třeba nervózní nebo se mi něco nelíbí – stříhám. Uklidňuje mě to, řeším tím všechno.“

Bylo těžké se naučit pracovat s břitvou?

„Ze začátku ano. Musí se naučit ten správný sklon. Hlavně máte pořád strach, že někoho pořežete. Jednou jsem pořezal strejdu, ale to bylo poprvé, co jsem holil.“

A jaký je tedy Váš sen? Co byste rád dělal? Chcete být holičem, nebo si chcete otevřít nějaký barber shop?

„Určitě bych si rád otevřel barber shop. A co chci dokázat? Hlavně chci mít spokojenou rodinu, ať mám všechno, co chci, hlavně ten salon.“

Romanovou vizí je ukázat lidem, že mohou mít jakoukoliv barvu pleti – že mohou být bílí, černí, nebo třeba růžoví. Hlavně jde o to, jaký je člověk uvnitř. Ne jak vypadá nebo jakou má barvu pleti.