Roháč, bác, lepenice, pejraprout - znáte lidová jídla našich předků na Plzeňsku?

Co třeba takový „roháč“? Roháč býval velký, podlouhlý koláč s tvarohovým a švestkovým mazáním, na okraji zahnutý. Hospodyně je chystaly na sv. Martina, kdy se měnila čeládka. Když to vypadalo, že některá děvečka nedoslouží do sv. Martina, říkalo se, „že se nedočká roháče“.

Bác, hluchec, trepek

Další pochoutkou býval „bác“. Na něj se zadělalo řidší těsto asi jako na lívance. Potom se nastrouhaly syrové brambory, vytlačil se z nich škrob a přidaly se do těsta. Když těsto vykynulo, nalilo se na (náležitě omaštěný) pekáč a bác se nechal do zlatova upéct. Někde přidávaly hospodyňky do těsta česnek a bylinku popenec (na Plzeňsku zvanou „kondrhel“). V některých vesnicích tomuto pokrmu říkali „hluchec“ nebo také „trepek.

Pučálka a lepenice

Dodnes je možná dobře známá „pučálka“ – hrachový pokrm. Hrách se nechal 24 hodin ve vodě, na to se vsypal na pekáč a na teplé plotně se sušil. .Řádně usušený hrách se pomastil, nasolil a napepřil. Anebo „lepenice“ – na ni se uvařily brambory, oloupaly se a rozmačkaly. K takto vzniklé kaši se přidalo vařené zelí a vše se smíchalo dohromady.

Na zahřátí oukrop nebo pejraprout

Zajímavé byly i názvy polévek: třeba „oukrop“, tak naši předci říkali vařené slané vodě, do které se přidala smažené cibule. Z chleba se vařila „žebrácká polévka“, která se někde nazývala „pejraprout“. A když jsme u chleba, přidejme ještě pokrmy zvané „točánka“ a „rejpulec“ – ty se od sebe lišily pouze tvarem. Dělaly se z posledního vyškrabaného chlebového těsta. Točánka měla podobu spirálovitou a rejpulec tvar lyrovitý.