Řemesla na západě Čech: zlatnictví

Do historie zlatnictví nahlédneme s historikem umění ze Západočeského muzea v Plzni Janem Merglem.

"Historie zlatnictví sahá hodně daleko. Je to řemeslo, které se rozvíjelo už v době starého Egypta a vynikající zlatníky známe i z období antiky, zejména to byli Etruskové v Itálii. Ti jsou dodnes nedostižitelní. U nás jsou první zmínky o zlatnictví z 11. století. Uvádí se jakýsi zlatník Kojata. Pak už jsou ale doložené zprávy o tom, že byly vynikající dílny především třeba v Břevnovském klášteře. To bylo na počátku 14. století. Většina lidí určitě zná bystu svaté Ludmily, což je jedno z prvních velmi významných zlatnických děl."

V roce 1324 pak vzniká v Čechách Cech zlatnický. Byl to vůbec první řemeslnický cech v naší zemi a není náhoda, že to bylo ve velké době Karla IV., mimo jiné sběratele relikvií, pro které potřeboval od zlatníků speciální schránky.

"Z té doby jsou známé nejenom ty úžasné relikviáře, které Karel IV. nechával zhotovit jak Praze, tak v Paříži, ale i proslulý karlštejnský poklad, což je soubor zhruba 400 kusů zlatnických prací, jak drobnějších, tak i rozměrnějších. To jsou různé kalichy nebo oděvní doplňky."

V 18. století pak zlatníci sloužili hlavně potřebám církve.

"Ve dvacátých letech byla známá hlavně jména Gschwandtner a Packeny. To byli významní pražští zlatníci. Ale známe i například vynikající dílnu Franků, která byla v Chebu."

Bez zlata se neobešla ani secese, v té době byla v Praze také založena zlatnická a stříbrnická škola. A pokračovatele má i dnes.

"Zlatnictví a stříbrnictví to není jen řemeslo, ale i svým způsobem umělecká disciplína, která se vyučuje na vysokých školách. Ať už je to Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ale samozřejmě i Západočeská univerzita, kde je Ateliér kovu a šperku na Ústavu umění a designu. Ten mimochodem získává velmi slušná ocenění v českých designérských soutěžích."

Teď už se nacházíme v jednom ze zlatnictví v Plzni na Klatovské třídě, kde je zlatníkem Aleš Winkelhöfer. V čem spočívá Vaše práce? Jaké zlaté šperky nejčastěji vyrábíte?

Zlatník - Aleš Winkelhofer|foto:Jana Kosová

"V současné době jsou to nejčastěji zásnubní a snubní prstýnky a pokud má někdo zájem o nějaký originální šperk, tak na zakázku vyrábím i různé přívěsky a náušnice. Náhrdelníky dnes nejsou až tak populární. Řetězovina se dneska kupuje, takže řetízky se ručně nevyrábí. A velká část mé práce jsou opravy šperků."

Máte zrovna nějaký prstýnek rozdělaný?

"Prstýnků tu mám rozděláno celkem dost, nejsou to přímo zakázky, takže se jim věnuji, když mám chuť a čas. Tady třeba mám jeden takový solitér. Bude originální a bude vidět, že je to ruční práce. Těžko říct, jestli si hned najde kupce... Musím ho ještě doplnit nějakým kamínkem, určitě přírodním, aby to bylo to bylo jiné, než současná klasika ze strojové výroby."

Tady v dílně máte spoustu nářadí a přístrojů, hoří tady kahan...můžete mi ukázat, jak se takový prsten dělá? Alespoň ten základ?

"Takže materiál je buď drát nebo plech. Prstýnky jsou z drátu, který je čtyřhranný, silný pětkrát pět milimetrů. Ten se musí zde na tomto přístroji naválcovat na správnou délku, šířku a tloušťku. Pak se z něj udělá ta potřebná část základu prstýnku, to znamená v profilu by to byl obdélník a délka podle toho, jaká to bude velikost. Potom to v kleštích stočím do přibližně kulatého tvaru, nemusí to být přesné, protože do finální podoby se to teprve doklepe. Teď se to slícuje, to znamená, že se dají hrany, které se budou letovat, těsně k sobě. Mezi ně se vloží pájka, to je kov stejného složení, ale je v něm přidané kadmium, kvůli nižší tavící teplotě. A pak tedy přichází na řadu zmíněný kahan. Zahřeje se to, pájka zateče a tím se udělá amorfní spoj. A pak už se tedy prsten vyklepe do správného kulatého tvaru."

Zlatník Vítězslav Čech|foto:Jana Kosová

Jak dlouho výroba jednoho "jednoduššího" prstenu trvá?

"Pokud by to byl čistě kroužek, řekněme typu snubního prstýnku, tak ta doba od začátku do konce by neměla přesáhnout hodinu. Ale záleží na svižnosti zlatníka."

Dalšího plzeňského zlatníka Vítězslava Čecha jsem zastihla při celkem neobvyklé práci...

"Pro Vás to je možná neobvyklé, ale nasazování náušnic je tady docela častým úkonem. Dneska je to miminko, ale bývají to i dámy."

Tak uvidíme, jak se Vám to povede...

"Nejdříve zkusím sundat provizorní náušnici a pak nandat novou."

Ta je moc krásná. Vyráběl jste tyhle náušničky vy sám?

"Ano. Je to kytička s kamínkem. Přírodní akvamarín v bílém zlatě. Tak. Náušnice je navléknutá a teď už jen kleštičkami zaháknu háček do ouška. A miminko stále spinká."

Takže "operace" proběhla úspěšně. Patří vyrábění dětských náušnic k Vaší běžné práci?

"My vyrábíme všechny šperky. Já spolupracuji se svým otcem, který je akademickým malířem, takže také zpracováváme návrhy, děláme i tu realizaci."

Prstýnek s diamantem|foto: Comstock Images

Stojíme hned vedle vitríny, kde jsou ukázky Vašich prací. Musím říct, že některé tvary prstýnků a různých přívěsků jsou leckdy dost neobvyklé. Vidím tu třeba zub, vrtulník nebo kávové zrno....

"Já chápu šperk jako osobní věc. Každý člověk je originál a nechce být ozdobený tuctově. Chce něco svého, originálního. Úplně běžně tvoříme šperky na zakázku pro běžné používání, ale jsou i takové zvláštnosti. Teď třeba dělám relikviář do Francie."

Jaké další zvláštní práce jste dělal za svoji kariéru?

"Dělali jsme například insignie pro Západočeskou univerzitu. Dvě žezla pro Ekonomickou a Právnickou fakultu. Nebo vloni to byla opatská berla."

Mistři zlatníci a zlatnické řemeslo je tady po staletí. Cítíte jakousi odpovědnost k té tradici?

"Určitě. Bohužel dneska žijeme v uspěchané době a já mám pocit, že všechno se dělá jen jako. Povrchně. Takže když chce člověk kvalitu, nebo něco originálního, tak musí vynaložit úsilí a hledat."