Řemesla na západě Čech: fotografování
Získat a uchovat obraz. Takové je kouzlo fotografie. Slovo řeckého původu tvoří složení slov fós neboli světlo a grafê tedy pero. Volně bychom tak označení přeložili jako kresbu světlem. Terminologie říká, že fotografování je postup, kdy pomocí světla vzniká proces získávání a uchování obrazu. Říká se tomu také expozice. Nebudeme ale zacházet do složitých odborností. Pojďme si raději říci něco zajímavého nejen o historii oboru jako takového.
Psal se rok 1826, když se objevila první chemická fotografie. Za tímto průlomovým okamžikem stojí vynálezce a jeden z otců fotografie Joseph Niépce. Dá se říci, že takzvaná daguerrotypie, jak se dodnes těmto obrázkům říká po Niépceovu nástupci Louis Daguerreovi, je takovým předchůdcem pozdější opravdové fotografie. Jen samotná expozice daguerrotypie trvala celých 8 hodin a nebylo možné ji rozmnožovat. Poznatků těchto dvou vědců později využil britský vynálezce William Fox Talbot, který pořízené snímky množit dokázal díky negativu. Objev, který byl patentován v roce 1841 také dodnes nese jeho jméno.
O fotografii jsme si povídali s Vladimírem Houdkem, učitelem ze Střední školy keramické a sklářské v Karlových Varech, kde vyučuje obor Užitá fotografie a média…
Talbotypie dlouho vytrvala, do té doby, než vznikl takzvaný mokrý kolodiový proces, tedy vyvolávání snímků pomocí roztoku dusičnanu stříbrného. Bylo ale třeba laboratoř nosit s sebou, protože fotografie bylo nutné exponovat a vyvolávat bezprostředně po pořízení snímku. Přesto, že pro obsáhlost laboratoře to bylo složité, umožnila nová technologie zkrácení doby osvitu a fotografování živých fotografií.
Pochopila jsem správě, že takto vznikla už klasická (analogová) fotografie, kterou známe dnes?
Ano, takto vznikla fotografie, která byla rozmnožitelná a rozšířila se prakticky po celém světě. Následně potom došlo k objevu barevné fotografie. Někdy v roce 1935 inverzní fotografie, to jsou takzvané diapozitivy, které jsme si donedávna promítali. Po roce 47 vznikl polaroid, takzvaná okamžitá fotografie, což známe jako fotografii, kterou rovnou vytahujeme z fotoaparátu. No a někde v druhé polovině 90. let začíná éra digitální fotografie.
Zůstaňme ještě malou chvíli u daguerrotypie. Jeden z těchto památných snímků je dodnes uchován na zámku v Lázních Kynžvart.
Jedná se o motiv uměleckého ateliéru s vlastnoručním věnováním autora a objevitele pana Daguerra. Snímek byl věnován kancléři Meternichovi ještě před vyhlášením objevu fotografie v roce 1839 a dodnes se považuje za nejstarší daguerrotypii na světě. Možná bude zajímavé i to, že Ministerstvo kultury obdrželo několik žádostí o odkoupení této daguerrotypie s nabídkou jeden milion dolarů. Ale naštěstí byla fotografie vyhlášena jako Národní kulturní památka.
Jeden ze zásadních objevů ve vývoji fotografického řemesla se odehrál v roce 1884. Americký vynálezce George Eastman si nechává patentovat papírový film, který nahradí dosud používané těžké skleněné desky. O čtyři roky později vědec uvádí na trh první mechanický fotoaparát na svitkový film. Pojmenuje jej Kodak a zakládá stejnojmennou společnost. Její produkty se postupně rozšíří po celém světě. S nástupem nových technologií v 90. letech minulého století jakými byly takzvané polaroidové a digitální fotoaparáty je používání klasických filmových přístrojů na ústupu. Kodak svůj dlouholetý boj o pozici na trhu prohrává začátkem roku 2012, vyhlášením bankrotu. Dejme ještě slovo Vladimíru Houdkovi:
Pokud jde o obor Užitá fotografie a média, který vyučujete na Střední škole keramické a sklářské v Karlových Varech, je poměrně mladý. Co vyučujete studenty a jaké uplatnění najdou?
Tento obor vznikl v roce 2008/2009 a naši žáci se prakticky učí techniku klasické fotografie, věnují se práci v ateliéru, věnují se dokumentu, výtvarné fotografii, reportáži, pracují v temné komoře. Po absolvování mohou studenti pokračovat na pěti vysokých školách fotografických. A mohou pracovat jako fotografové v novinách, v grafických studiích v módních agenturách. Víte dneska může fotografovat prakticky každý. Studenti by ale měli tento obor povznést v oblasti estetického uměleckého ztvárnění věcí, které nás obklopují.
Čím je pro Vás fotografie?
Jednak je to stále má profese, jednak koníček a je to stále rozvíjející se médium, které má uplatnění ve vědě, umění a prakticky v reklamní fotografii a v užité fotografii. A osobně pro mě je to prostředek, kterým jsem schopen vyjádřit svoje nálady i něco sdělit a předat ostatním.
Mezi nejvýznamnější osobnosti v oblasti fotografie, které působily v Západočeském regionu bez pochyby patří fotograf Jaroslav Houf, zvaný FoFiFo. V Karlových Varech působil od Pražského povstání v roce 1945, kam byl vyslán z Prahy, aby dokumentoval místní dění. Od té doby prakticky neproběhla žádná karlovarvarská veřejná událost, bez Fo-Fi-Fa a jeho fotoaparátu. Byl proslulý zejména pro svou houževnatost a originalitu.
Dnes se snad nenajde nic, co by se nedalo vyfotit. Vždyť už umíme fotit i ve tmě. Takže namísto hledání nových objektů k zaznamenání a vytváření dalších žánrů, tvoříme moderní umělecké směry. Jedním z posledních, který se objevil souvisí s hnutím takzvaných Suicide girls. Tento trend do Evropy dorazil teprve nedávno a kořeny má ve Spojených státech. Fotograf Lukáš Rumpík právě jedno takové focení realizoval a my jsme se jeli do jeho atelieru v Lokti podívat a zeptat se, co si pod pojmem fotografie ve stylu Suicide girls máme vlastně představit….
Je to alternativní styl glamour fotografií nebo topless fotografií, které vidíme například v časopisech Playboy. Suicide girls fotografie se vyznačuje tím, že modelka je hodně potetovaná a má všude na těle piercing, je to hodně barevné a zajímavé.
Dnes budete fotit slečnu Veroniku, která by takové fotky ráda měla. Máte už představu v jakém duchu fotky pojmete?
Určitě představu mám, v podstatě jsme se dohodli předem. Máme dvě alternativy, co budeme fotit.
Jdeme na to?
Veronika: Jó, jdeme na to. Už se těším.
Podle instrukcí Lukáše Rumpíka Veronika ukazuje směrem k objektivu své obrázky a řídí se jeho pokyny. „Teď se mi postav tamhle dozadu a nech tu hlavu takhle. Jo, to je ono, výborně“, povzbuzuje modelku fotograf za doprovodu živé hudby. A jak sama Veronika říká, s prvními snímky je spokojená. „Je to fakt nádherný. Jsem nadšená“.
Každý z nás v půvabu fotografie najde jinou přidanou hodnotu, která nás obohacuje. Ať už se fotografii věnujeme odborně nebo laicky. S nostalgií se vracíme v čase listováním v rodinných albech, díky moderní době můžeme sledovat dokumentování událostí na druhém konci světa. Už téměř dvě stě let, během kterých fotografii neminul výrazný pokrok v technologii, můžeme zaznamenávat jedinečné i náhodné okamžiky, které díky snímkům nekonečně oživujeme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
