Půlení

Ptal jsem se jedné známé na to, jaká byla dovolená. Běžná fráze na vyplnění času, řeknete, ale ještě jsem jí nevyslovil celou a už frází nebyla; bez pauzy jsem totiž přiložil i otázku velmi podstatnou, dávající smysl oběma polovinám dialogu: a kolik dní před jejím koncem jste byla nervózní z toho, že se blíží konec? Už, už měla na jazyku obligátní naučenost, byť vyslovenou upřímně a příjemným tónem, že to bylo bezva, ale krátké. Při vyslechnutí té příložky známá ale zvážněla a poctivě pověděla, že to měli do neděle, ale už ve středu vlastně začala myslet na balení a návrat domů. Počítal jsem v duchu a vyšlo mi, že čtyři dny se to zhoršovalo a pátý, neděle, z toho vyšel nejhůř.

Už předem stanovený termín začátku volna nám třeba rok dokáže zpříjemnit čas tvrdé práce, kdežto na termín konce dovolené si ani nevzpomeneme. Proč si také kazit čekání a potom dovolenou čekáním na její konec, že? Ale ono by to význam mělo, počítat s tím dnem a vyrovnat se s ním ještě před začátkem. Nevyhnutelné zakomponovat jako nevyhnutelné, čímž nikterak překvapující sice, ale také netraumatizující. A ještě to jde změkčit, ten dopad do reality. Ještě před odjezdem si nechat doma nějaké překvapení. Třeba malé, podovolenkové dárky. Co lidí by se domů dokonce těšilo! Ne snad, že by od moře odjeli o dva dny dříve, ale z chalupy už možná ano? Prostě a krátce, nebylo to půlení dovolené na cestu do kopce a z kopce tak ostře otrávené.

Houba

Všimněte si, prosím, a můžete vzpomínkou začít u sebe, že děti to mají jinak. Ne proto, že mají delší prázdniny a ta jejich polovina je časem podstatně delším. Je to počítáním času nikoliv ve dnech a v nocích, v týdnech; děti počítají v zážitcích. Děti žijí pohyblivým svátkem, a to už dlouho před přečtením Hemingwaye. Nemám ho doma, Pohyblivý svátek od Hemingwaye, ale mám ho v sobě od sebe sama, od toho dětství. Lidé mají tu schopnost pohybu svátečních chvil v mláděcím věku, ale pak ji, jak jde čas a nuda periodických intervalů mezisvátečních prací, ztrácejí. To je ta otrava, to je důvod nelásky k půlení dovolených

Dětské svátky a prázdniny nemají polovinu. Láskami a uličnictvím měřený čas, čas přesýpaný plážovým pískem i stínovaný slunečními hodinami má jiné minuty a obrysy existence. Jsou dětské tábory, kde týden trvá rok, jsou návštěvy u tety, kde kalendářní měsíc trvá dva dny a jednu noc. Je to jinak. A nedivte se proto, vy všichni dospělí, co máte svátky už pouze ty červeně vyznačené a dovolené termínované, že děti nějak vážně to půlení prázdnin neberou. A neříkejte jim, prosím, ve vlastním zájmu, tu ošklivost, kterou někteří rodiče opravdu říkají, že už se blíží září a mělo by se dítě jedno rozlítané začít učit, aby s ním ten školní rozjezd neškubl příliš prudce. Dítě by se totiž mohlo, ještě před polovinou vaší dovolené zeptat vás, zda jste si s sebou z práce vzali razítko, zednickou lžíci, nebo krámskou pokladnu, aby to s vámi v práci potom neškublo moc.

ponny a kluk|foto: www.horsepeoplefinland.com/

Půlení je vždycky už trochu smutné, to neovlivníme. Ale pohybem svátečního času ho lze i nepoznat. Děti to umějí, měli bychom si to zopakovat. Proč?No, přece aby to s námi pořád tak neškubalo....