Přirozený ekosystém lesa musí obsahovat i mrtvé tlející dřevo
Mrtvé nebo lépe tlející dřevo je velmi důležitou součástí každého lesa. Ponechané souše jsou totiž důležitým stanovištěm pro velké množství živočichů, hub, ale také zásobárnou živin, které se postupně uvolňují do lesních půd. Problematika tlejícího dřeva je velkým tématem také v Národním parku Šumava.
Problematika ponechávání tlejícího dřeva v šumavských lesích rozhodně patří mezi velmi kontroverzní. Je s tím totiž spojená hlavně vizuální stránka, kdy jsou návštěvníci konfrontováni doslova se smrtí. Mnohým totiž vadí pohled na smrt, kterou suché kmeny, ať už stojící nebo ležící, představují. Zároveň překážejí ve volném pohybu a v neposlední řadě ponechávání stromů nebo jejich částí může někomu, třeba lesníkům, připadat jako mrhání penězi.
„Lesník je od toho, aby z lesa udělal zisk. Pracuje s biomasou, se dřevem. Pochopitelně lesník nemá prioritní zájem nechávat dřevo v lese, jenom to nezbytně nutné, které se nedá prodat. Další věcí je, že lesnická věda se soustředí na produkci dlouhodobou, udržitelnou. Aby vlastník na sebe vydělal, musí dřevo prodat. Jsou různé způsoby, jak zacházet s lesem, ale celý princip je postaven na tom, že dřevo z lesa odvezu a prodám se ziskem," vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
V prvních dekádách existence Národního parku Šumava měla takový pohled na jeho lesy i řada odborníků a veřejnost. Když začal v nějaké části Šumavy, třeba v oblasti Březníku, gradovat kůrovec a ročně tu uschly desetitisíce stromů, tak i tehdejší vedení národního parku proti němu zasahovalo tím, že napadené stromy nechalo vykácet a z mnohých částí je odvézt.
„Když jsem začal v ochraně přírody na konci 80. let, slýchával jsem takové názory, že v lese se nesmí nechávat žádné dřevo, protože je zdrojem hub a plísní. Ideální les je sterilní les, vyčištěný - jenom jehličí, vegetace, stromy. A že pro les není dobré, když tam něco hnije, protože tam hnijí další stromy. To je technický pohled na věc. Pochopitelně, když chceme, aby se les choval přirozeně, a měl všechny vazby, které v lesním ekosystému mají být, tak to bez mrtvého dřeva nejde," dodává Pavel Hubený.
Jeho slova podporuje řada velmi podrobných národních i mezinárodních výzkumů zabývajících se problematikou tlejícího dřeva. Pokud tedy chceme mluvit o divoké přírodě, o přirozeném ekosystému, tak to bez těch "mrtvol" prostě nejde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
