Přezíravost budoucnosti

24. červen 2009

Česká populace stárne. Co ale dělá společnost pro děti a pro matky? Jak se k nim chová? Nad tím se zamýšlí v následujícím fejetonu Eva Klausnerová.

Dá se říci, že celý červen je měsícem nejmladší generace. Po Mezinárodním dnu dětí se 4. června připomínají nevinné dětské oběti agrese, 12. červen je dnem boje za odstranění dětské práce a 16. červen se stal dnem afrického dítěte. Do dětských témat bychom měli zahrnout i den životního prostředí, Mezinárodní den uprchlíků a 26. června i den boje proti drogám. Závěr měsíce se pak nese ve znamení konce školního roku. Příležitostí pohlédnout na život těch nejmladších se tedy naskýtá hodně, otázkou je, zda jsou využity.

1. června se většina médií dětmi příliš nezabývala. Pouze Plzeňský deník přinesl jako hlavní téma český babyboom a jeho problémy. Nejtíživější a nejvíc podivnou komplikací, s kterou rodiny zápasí, je nedostatek mateřských škol. Čím více u nás stoupá počet novorozeňat, tím rychleji klesá počet předškolních zařízení. Je to úkaz připomínající působení temných nadpřirozených sil. Ministerstvo sociálních věcí hledá řešení v sousedských školkách, otcovských příspěvcích a kratších pracovních úvazcích, což se běžně praktikuje v zahraničí. Možná ale by stálo za úvahu veřejně přiznat i v naší republice, že děti nejsou a nikdy nebyly pouhým soukromým potěšením matek. To by nejspíš byl hlavní přelom v postojích občanstva k vlastní budoucnosti.

dětské hřiště

Mladá matka si Plzeňskému deníku stěžuje, že si někdy s kočárkem připadá jako obtížný hmyz. Obzvláště na úřadech a v restauracích na ni hledí s despektem. Všude chybí dětské koutky, všude děti jenom překážejí. Okamžitě se mi vybavily chvíle mého sovětizovaného mládí. Je to už více než půl století, kdy jsem i já všude s kočárkem překážela. Na konečné tramvaje jsme čekávala, až se průvodčí smiluje a dovolí mi nastoupit, protože pracující měli přednost. V obchodech i v kancelářích jsem byla poučována, že se služby poskytují především zaměstnaným lidem a ne matkám s dětmi.

Zajisté, že tehdy byla jiná doba. Neexistovaly např. mobilní telefony, televize měly mrňavou obrazovku a vyskytovaly se řídce a vyvíjení počítačů Stalin prohlásil za buržoazní pavědu. Automobily Spartak se prodávaly na poukaz a byty se stavěly bez ústředního topení. Od těch časů se svět převratně změnil, ale ve vztahu k potomkům jako bychom ustrnuli ve vývoji. Jediný rozdíl je, že přezíravost k mladé generaci má nové ideologické vysvětlení. Kdysi to bylo povýšení kolektivu nad soukromé zájmy, dnes je to povýšení soukromých práv nad potřeby dětí. V naší vyspělé svobodné společnosti děti jedí nezdravě, mají málo pohybu, jsou agresivní, kouří a nenávidí školu, ale to málokoho vyvede z klidu. Ojedinělé snahy o nápravu budí posměch, protože současného Čecha pečování o mláďata prostě nebaví. Většina ovšem tuší, že to je selhání, a je marné ho opentlovat ideologickými hesly nebo omlouvat pokrokem.

Rodina
autor: Eva Klausnerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.