Před 15 lety se stříhaly dráty železné opony

Co byla ona železná opona? Důmyslný systém signalizací, špehů i nášlapných zařízení - a plotů z ostnatého drátu. Také zvláčených pásů polí, aby bylo vidět stopy po "narušitelích". Zátarasy, hraniční pásma. Zákazy a propustky - ale také střelba na hranicích a zasahující cvičení psi pohraničníků. Také tři nebo čtyři stovky mrtvých, kteří se pokusili projít. Těch pouze zatčených, raněných, postřelených a pokousaných - nepočítaně. To byla železná opona. Když v devětaosmdesátém padla, bylo to přesně v čase adventním, v čase očekávání a naděje. Prožívali jsme to po obou stranách hranice velmi intenzivně.

Zakázané pásmo

Jak nám tenkrát Bavoři drželi palce! Fotografovali stříhání drátů, chtěli u všeho být, všechno vědět. V silně katolickém Bavorsku prožívali tehdy advent zvlášť zjitřeně. Advent znamená příchod a patří k němu naděje a očekávání toho, co přijde.

Trochu jsme od těch dob ochladli - my i oni. Ale to je normální, protože všední den - všední den nakonec vždycky zvítězí. Proto aspoň vzpomínka na tehdejší atmosféru - a na půlnoční roku devětaosmdesátého: Napsal jsem tehdy jako tiskový mluvčí Občanského fóra krátké provolání. Nemělo ani dvacet řádek. Přeložil jsem je hned do němčiny, aby se stalo "mezinárodním" - a my obyvatelé pohraničí abychom trochu žasli, co Občanské fórum už dokáže (nepodepsal jsem je svým jménem, ale parafoval logem OF).

Stříhání hraničního plotu 1989

Získal jsem podporu kaplana domažlického, to už se stmívalo a Štědrý večer nastával - a odvezl jsem poselství na druhou stranu hranic. I tam vládla laskavost a pochopení. "Jak jinak o Vánocích?" řekl mi s úsměvem pan děkan ve Furthu a trikolora, naše česká trikolora na jeho stole mě dojala a překvapila ještě víc než ta, kterou jsem chvíli před tím viděl na klopě uniformy německého policisty.

"K svátku Kristova narození patří," stálo tam, "aby si lidé vyšli vstříc a podali si ruce. Ani ostnatý drát, ani žádná ideologie už nás nesmí rozdělovat, stavět proti sobě. Politika už nesmí lidi štvát proti sobě pomáhat si k tomu falešným vykreslováním těch druhých jako nepřátel. Čas nenávisti uplynul.

... Proto se obracíme ke všem našim bližním, a tedy také k těm, kteří žijí v našem sousedství - v bavorském pohraničním městě Furth im Wald: nechť v budoucnu platí jen jedna hranice - hranice mezi dobrým a zlým. Tato hranice nás nerozděluje, nýbrž spojuje. Platí u nás v Československu, platí u Vás v Bavorsku a všude na světě. Proto chceme, aby v našich městech zazněla na Svatou noc tatáž slova."

hraniční přechod|foto:Blanka Černá

Toto mírové poselství bylo čteno při půlnoční mši svaté - česky v Domažlicích, německy v bavorském Furthu. Bylo přečteno v týž čas, přesně o dvanácté. Tehdy bylo přečteno snad i týmž dechem, i když různými jazyky a v různých chrámech vzdálených patnáct kilometrů.

Nejen naděje, ale také ohlédnutí patří k času adventnímu. Zamyšlení nad sebou - i nad tím, co bylo. A také obrácení (naši předkové tomu říkali "pokání") - toto obrácení k tomu dobrému, co bylo, patří k adventu také. A také radost. Máme jí dnes málo. Možná právě proto, že jsme ochotni se za ní hnát dopředu - a málo myslíme na změnu směru, na obrácení se, a to také k sobě a také k tomu, co bylo.