Před 100 lety vznikla Československá republika. Otázka přístupu k menšinám ji provází od samého začátku
Před sto lety vznikla Československá republika a šlo o mnohonárodnostní stát. Nová ústava sice přiznala Romům rovnoprávnost s ostatními občany, nebyli ale evidováni jako menšina. Dokument byl vypracován podle vzoru francouzské ústavy z roku 1875, ovšem i se zákony ponechanými z Rakousko-Uherska. Mnohá nařízení vůči Romům byla diskriminační. Co Romům přinesl vznik Československé republiky, osvětlí Adriana Daneková z Múzea kultúry Rómov na Slovensku:
Zánik Rakousko-Uherské monarchie a vznik Československé republiky přinesli před sto lety spoustu změn. Nejen politických, územněsprávních rozdělení, ale i změny pro jednotlivé národy a etnika. Jak se toto dotklo Romů?
„I pro Romy to byla velká změna. Nejdůležitější bylo to, že Československá republika byla demokratickým státem. U jejího vzniku bylo několik palčivých otázek, mezi něž patřila i ta národnostní.“
První republika zdědila poměrně pestrou paletu národů. Různými mezinárodními smlouvami se zavázala dodržovat práva jednotlivých národnostních menšin. Tyto práva byla garantována i v rámci ústavy z roku 1920. Jakou pozici měli v tomto Romové?
„Mezi nejpočetněji zastoupenou národnostní menšinu patřili Romové. Velkou změnou bylo, že už při mimořádném sčítání v roce 1919 se mohli přihlásit k romské národnosti. Hlavním kritériem přitom byla jejich vlastní vůle. Tedy ne jako za časů monarchie, kde jim častokrát při sčítání byla národnost či příslušnost ke skupině určena. Tady měli poprvé svobodnou možnost svoji národnost patřičně deklarovat.“
Existovala ze strany jednotlivých představitelů republiky snaha prosazovat romská práva?
„Zachovala se nám zajímavá zmínka z druhého čísla časopisu Národní noviny z roku 1925. Tam byl uveřejněn článek s názvem Cigáni hodlají na příští poslanecké volby samostatně kandidovat. V článku je dále uvedeno, že v prosinci roku 1924 se ve městě Vrútky sešlo několik předních romských hudebníků. Na setkání byly přítomny všechny vrstvy Romů ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. V článku se píše, že „usnesení jmenovaných se komicky vyjímá, ale je dostatečné na to, aby se o cigánské otázce v republice uvažovalo“.“
Tedy už v tomto konkrétním případu vidíme první pokusy Romů organizovat se a prosazovat vlastní zájmy?
„Trochu je to bráno na půl s úsměvem. Spíše jsou brány v potaz aktivity neromů a jejich zakládání různých spolků, které měly zlepšovat sociální, bytovou, ekonomickou či pracovní situaci Romů. V tom bylo velmi aktivní město Košice, protože Košickém a Trebišovském kraji žilo Romů nejvíce.“
Paní Daneková, dokážeme z historických pramenů zjistit, kde žilo více Romů? Zda na území Slovenska, nebo v Čechách?
„Podle soupisů a sčítání žilo více Romů na území Slovenska a v Podkarpatské Rusi. Na území Čech většinou žily skupiny kočovným životem, zatímco na Slovensku převládaly osady. Romové většinou pracovali jako nádeníci, pomáhali při různých polnohospodářských pracích, živili se drobnými řemesly, hudbou, atd.“
Je období vzniku Československé republiky před 100 lety v souvislosti se situací Romů v roce 1918 historicky probádané a zdokumentované?
„To by mohla být výzva směrem k historikům, aby na tomto tématu pracovali. Podle mě je to velmi zajímavé období, a aby bylo co nejkomplexnější, zahrnuje spoustu témat, která je potřeba podrobně zpracovat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.