Pranostiky bereme jako samozřejmou součást jazyka

Tato obrazná úsloví můžeme rozdělit do několika odlišných druhů, např. rčení, ustálená přirovnání, pořekadla a pranostiky.

Pranostika obvykle souvisí s počasím

Jako pranostiku označujeme výroky týkající se roční doby nebo počasí obvykle také v závislosti či souvislosti se zemědělskými pracemi. Do tohoto víceslovného stabilizovaného vyjádření uložili naši předkové dlouholetou zkušenost a také dlouholeté pozorování přírody. Slovo v češtině žije již od 16. století a jeho původní význam byl astrologická předpověď, postupně nabývalo dnešního významu. Pranostika je slovem pocházejícím ze středověké latiny, od prognostica, předpověď.

Známé pranostiky komentují propojení počasí a přírodní doby nebo přírodních jevů jako třeba: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem nebo Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři. Za zmínku stojí i pranostiky, ve kterých je uloženo dlouhodobé pozorování přírody, např. Únor bílý pole sílí, Medardova kápě čtyřicet dnů kape nebo Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá.