Pracovní nasazení "na druhou"

Prosím, neptejte se mně, jak bych definoval takzvaného obyčejného člověka. Ale dovolte mi, abych se ho zeptal: „ občane, funkce ministra - pokud se má vykonávat pořádně - vyžaduje celodenní nasazení od nevidím do nevidim, svátek nesvátek?“ Asi určitě mi odpoví, že ano. A kdybych se zeptal na fukci senátora nebo poslance, odpověď by patrně byla stejná. Jak je potom možné, že leckteří ministři jsou záreveň poslanci? Snad to nejsou jacísi dvoulidé?

V Poslanecké sněmovně|foto:Tomáš Adamec

Přitom třeba na Slovensku mají v ústavě jasně zakotveno: pokud se člen zákonodárného sboru stane členem vlády, po dobu výkonu této funkce se pozastavuje jeho mandát a za něj nastupuje další představitel téhož politického seskupení. Věru nevím, proč by to nemohlo být také u nás. Ubylo by možná různých absencí ve sněmovně, když už nic jiného. Ostatně tyto absence jsou stejně jaksi podivné. Když zaměstnanec bez zákonné omluvy nepřijde do práce, má "Áčko" a za ten dne nemůže dostat zaplaceno. Našim parlamentníkům tohle ovšem klidně prochází. A to už vůbec nemluvím o tom, že když je ministr zároveň členem parlamentu, tak tam hlasuje o návrzích, které vláda jako celek předkládá, čili kontroluje vlastně sám sebe. Trochu přehnaně řečeno - je to jako by lupič stojící před soudem, sám sebe soudil.

Když už o parlamentu, tak ještě toto: nikdy jsem neměl důvěru ke kandidátům tak zvaně „z centra". Po listopadu samozřejmě noví představitelé nemohli mít zkušenosti z řízení obce - mnozí byli, mírně řečeno - v nemilosti. Ale po dvaceti letech opravdu nevím, proč bych měl volit někoho, kdo v místě či v kraji nikdy nepracoval. Tihle lidé "zezdola" totiž mnohem líp ví, jaký dopad budou mít ve skutečnosti zákony, o kterých v parlamentu hlasují. A už vůbec bych se nechtěl dožít takzvaných doživotních poslanců. Pokud se do osvědčí, tak může časem kandidovat do senátu nebo „do Evropy". Pokud ne, ať se vrátí do kraje nebo do obce. Jinak řečeno: když je funkce hlavy státu – správně – časově omezena, mělo by to platit , třeba i s o něco delší lhůtou, i pro poslance či senátory.

paragraf|foto: Archiv ČRo

Douška na závěr: z mého povídání může vzniknout klamný dojem, že paušálně nadávám na všechny naše poslance. Opak jse pravdou. Jsou mezi nimi více i méně kvalitní, jsou tam i prospěcháři, ba, jak ukazují zejména poslední fakta, i podvodníci. Někdy to je na odvolání z funkce. Ale o tom někdy přístě - naši zákonodárci jsou totiž, podle ústavy, neodvolatelní.