Poslední večeře Páně a dnešní Velikonoce

Poslední večeře Páně označuje poslední stolování Krista a jeho učedníků v Jeruzalémě. Bylo to období pesachu, jednoho z nejstarších hebrejských svátků, který byl předchůdcem dnešních Velikonoc. A právě v té době se beránek dostal do povědomí kulinářské tradice a symbolu Velikonoc.

Symbolické pokrmy v době pesachu obsahovaly například nekvašený chléb. Byl pouze z vody a mouky a připomínal rychlý útěk hebrejského lidu, kdy nezbyl čas nechat chlebové těsto vykynout. Dalším pokrmem byla jehněčí pečeně. Původně se podával beránek pečený na otevřeném ohni ochucený solí, česnekem a praženým mletým kmínem, později jen pečená jehněčí kost, která symbolizovala silnou ruku boží a vykonavatele posledního trestu, tzv. desáté rány egyptské.

Hořké byliny ve slané vodě i sladká omáčka.

V době pesachu nesměly v menu chybět ani hořké byliny. Nejprve se požíval libeček, čekanka, řeřicha, lebeda, později přibyly hlávkový salát a křen. Při hostině se namáčely do slané vody na paměť trpkých časů a slz prolitých v egyptském zajetí. Kromě sladké hrudkovité omáčky ze sušených meruněk, datlí, fíků, rozinek, červeného vína a ořechů (která představovala hlínu na stavby slavných egyptských pyramid) nechyběla ani vejce jako symbol naděje života. Vejce vařená natvrdo symbolizovala odolnost člověka proti všem příkořím.

Velikonoční nádivka a mazance

Křesťanské velikonoční pokrmy v mnohém připomínají pesachovou hostinu. Přibyla k nim však i některá jídla nová, jiná zase původní nahradila. Dnes se místo jehněčího často podává velikonoční nádivka, hořké byliny se rozšířily o mladé kopřivy, špenát a chřest. Pohanské kořeny má nejspíš i zvyk pojídání sladkých chlebů, pozdějších mazanců. A protože Velikonoce připadají na dobu, kdy slepice dost snášejí, s vejci se nešetřilo a hojně se přidávala do všech pokrmů nebo se jen různě zdobila.