Poselství zakódované mezi řádky

30. červenec 2009

Obec Šabina na Sokolovsku oslavila v minulých dnech sedm set let své existence. Hlavní oslavy se konaly minulou sobotu, kdy jejich součástí bylo vůbec první udělení čestného občanství. Neobdržel ho nikdo z místních zasloužilých obyvatel, ale Gertrud Lallingerová žijící ve Spolkové republice. Okolností toho, proč právě ona, si v poznámce všímá Lubomír Stejskal.

Události, které se v západočeském pohraničí staly krátce po druhé světové válce, jsou relativně mladé ve srovnání s délkou dějin obce Šabina. Relativně mladé jsou ale také proto, že stále ještě žijí svědkové a pamětníci všeho, co se tehdy stalo. Hovoříme o tématu, které nás nepřestává provázet jako vlastní stín. Jedni používají výraz vyhnání, jiní dávají přednost termínu odsun, vysídlení či transfer. Většinou podle toho, z které strany česko-německé hranice na poválečný nedobrovolný odchod sudetských Němců nahlížejí.

S odstupem času se ale stále více ukazuje, že ani tato záležitost není tak docela černobílá. Ruku v ruce s tím přibývá v obou kdysi znepřátelených táborech - mezi Čechy a sudetskými Němci - lidí s rozumným úsudkem, nezbytným nadhledem a schopností překonat dávné stereotypy. Jako důkaz může posloužit udělení titulu Čestný občan Šabiny ženě, jež je svým původem, nebojme se to říci nahlas, sudetská Němka. Gertrud Lallingerová se v Šabině narodila, na konci války jí bylo pětadvacet let - a zanedlouho se také na ni vztahovalo rozhodnutí vítězů o odsunu. Nebyla nacistka, proto měla právo cítit křivdu. Na starou vlast mohla zanevřít a na rodnou obec s hořkostí zapomenout. Ona se však zachovala docela jinak. Jako mozaiku skládala střípky z dějin Šabiny, které se v polovině osmdesátých let dočkaly knižní podoby. Toto její úsilí má, paradoxně díky odsunu, nejen úzce lokální, ale v jistém smyslu i přeshraniční, tedy nadregionální význam. Starosta Pavel Pešek v tisku prozradil, že angažmá Gertrud Lallingerové ve prospěch rodné vesnice přineslo řadu nových historických poznatků, o nichž místní lidé neměli ani tušení. To přispělo k pravdivějšímu povědomí o Šabině: zasadit podrobnosti z jejího dějepisu do správných souvislostí bylo zase o něco snadnější.

Hrázděný dům

Ocenění udělené paní Lallingerové je hodné pozornosti také kvůli svému poselství, jakoby zakódovanému mezi řádky. Připomíná dlouho přehlíženou skutečnost: ne všichni vypuzení Němci byli zločinci a ne všichni Češi si v době odsunu počínali jako velkorysí vítězové. Podívat se syrové pravdě do očí samozřejmě neznamená, že budeme přepisovat učebnice dějepisu. Je to však nezbytný krok, máme-li dobře porozumět vlastní historii a vzít si z ní smysluplné poučení.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio