Poselství sychravého dne
Na tento týden připadají dvě významná výročí. Události, k nimž se váží, dělí od sebe dlouhých šest desetiletí, přesto ale nepostrádají pozoruhodnou vnitřní souvislost. Je to dnešní desáté výročí vstupu republiky do Severoatlantické aliance a nedělní vzpomínka na německou okupaci z března 1939. Obou událostí si v poznámce všímá Lubomír Stejskal.
Od osudového, sychravého patnáctého března 1939 uplyne v neděli už sedmdesát let. Je to délka jednoho lidského života, což znamená, že přímých pamětníků oněch tragických událostí valem ubývá a většina z nás ostatních v tom spatřuje především látku ze školních hodin dějepisu. Téma je to ovšem stále aktuální, až příliš živé a hodné pozornosti - možná víc než jsme ochotni připustit. Ostatně do Severoatlantické smluvní organizace jsme vstoupili také proto, že jsme vzali vážně souvislosti 15. března, jež si zachovaly svoji platnost i pro naši dobu.
Jde o dobře srozumitelné varování: zlu a tyranům se nesmí ustupovat, ale od počátku čelit. Opačná politika nejenže nepřináší trvalý mír, ale, řečeno s Churchillem, jen víc slz, potu a krve. Historici prominou, ale kdyby Západ zastavil Hitlera včas, nemuselo dojít k tak obrovskému válečnému požáru, k tak nezměrnému lidskému utrpení. Jistě, pro takováto kdyby příslovečných generálů po bitvě není v dějinách místa a my dnes můžeme jen spekulovat o variantě evropského vývoje, pakliže by demokratický Západ včas postavil hráz nacistické rozpínavosti. O jednu jistotu se ale v těchto úvahách opřít můžeme. Že politika ústupků a trestuhodné nečinnosti maskovaná líbivými řečmi o míru plodí pouze zlo a zase jenom zlo. Koncept appeasementu - uspokojování požadavků nenasytného agresora vedl k Mnichovu, pokračoval okupací Čech a Moravy, vyústil v přepadení Polska a skončil světovou válkou.
Dnes, kdy toto víme, je naší morální povinností se z tohoto velkého historické tématu poučit. Doba se změnila, jiné jsou hrozby a bezpečnostní priority. Jsme deset let členy organizace NATO, která, navzdory své nedokonalosti, neboť jde o dílo člověka, je nejlepším garantem toho, že se už nikdy nebude opakovat žádný 15. březen ani 21. srpen. Dost dobrý důvod k tomu, abychom se snažili být ostatními členy aliance vnímáni jako solidní a spolehlivý partner. I takové je poselství onoho sychravého a černého březnového dne tragického roku 1939.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
