Plešaté hlavy a lokální kapely

Jak zpíval Michal Tučný, tenhle příběh je pravda, a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal. Začíná u jevu, kterým se žádný pán nechlubí, totiž řídnoucího vlasového porostu.

To bylo tak: mám tu potíž a rozhodl jsem se k ní postavit čelem, samozřejmě už dávno vysokým. Oslovil jsem svého o měsíc staršího kolegu, který nedávno proslul ve společenském týdeníku reportáží o tom, kterak si nechal porost hlavy nastřílet. Navrhl jsem mu, že podstoupím totéž a pak založíme umělý popový projekt s názvem Nastřílené vlasy. Já vyřeším frapantní situaci na své lebce a společně pak zužitkujeme patnáct let praxe v oboru - pravda, na obrácené straně barikády, která umělé popové produkty tepala, stíhala a odhalovala. Dobře jsme se nad tou pitomostí pobavili: nicméně slyšela to mladistvá kolegyně a zcela bezelstně pravila "Nastřílený vlasy dobrý, ale něco podobnýho už bylo, ne?" V tu chvíli jsem si připadal starý jako svět, ale zároveň získal klíč k tématu, které mi leží v olysalé hlavě už hodně dlouho.

Bubeník

Živím se prací pro první českou hudební televizi. Hudební televize je orientovaná na teenagery. Tudíž jsem si nemohl nevšimnout, že v její hitparádě, lakmusovém papírku vkusu teenagerů, letos výrazně boduje jedna plzeňská kapela. Díky jinému, pravda neplacenému angažmá ve vyhledávací soutěži Divadla Pod Lampou jsem ji sledoval skoro od začátku. Bylo to roztomilé a sympatické sledování: ale kdyby mi tehdy někdo řekl, že v roce 2007 budou ti hoši výrazně bodovat v hitparádě první české hudební televize, asi bych se zasmál a pozval ho ke Gošovi na bar, ať se pomocí standardní odměrky probere.

A ono se stalo. Indicie: deska u nadnárodní firmy, předskakování na turné zavedené kapely, klipy, které bodují v hitparádách, singl, který je jeden týden devátý nejhranější v českých rádiích. Průnik do povědomí v celé republice, ale na druhé straně kyselé poznámky o české verzi jedné dost ohavné německé kapely pro teenagery. A teď: o kom je řeč? O Nastřižených vlasech léta Páně 1992 nebo o Mandrage patnáct let poté?

Samozřejmě o těch druhých, protože ve dvaadevadesátém německé kapely pro teenagery, které by mohly připomínat nějakou kapelu z plzeňských klubů, neexistovaly. Ale vyhledávací soutěž tehdy ve hře byla - pravda, nepořádala jí Lampa, ale jeden teenagerský časopis -, deska u pobočky nadnárodní firmy vznikla a klipy a singly taky. A průnik do povědomí a kyselé poznámky taky. Co zbylo z první kapely? Zapomenutá deska a k 26. 11. 2007 dvě stě pět odkazů na Googlu.

koncert

Možná se to, co říkám, zdá nesouvislé a není úplně jasné, k čemu se chci dobrat. Nuže: ty příběhy mi připadají v mnohém podobné. Ten první jsem sledoval hodně zblízka, o tom druhém mnoho nevím a ani mne zvlášť nezajímá, už jsem na něj starý (a olysalý). Ale z lokálního patriotismu bych si nepřál, aby druhý příběh (příběh Mandrage) skončil jako ten první. Showbusinessoví inženýři posluchačských duší se za ta léta zdokonalili v umění uchopit, vyždímat a odhodit. A ačkoli po patnácti letech praxe možná slyším trávu růst, určitě vidím znamení na zdi.