Petra Kosová: Regionální divadla protestují právem
Protesty a petice se v současné době množí hlavně v kulturní sféře. Není divu: v rozpočtech kulturních akcí a institucí se škrtá ještě častěji, než dříve. Protestovat začala nedávno i regionální divadla. A to je téma dnešního příspěvku Petry Kosové.
Situace je zoufalá: vláda mává škrty a zvyšováním daní a současně se propírají korupční kauzy - a je jasné, že se jedná jen o zlomek z miliard, které mizí ze státní pokladny na soukromé účty. Nejvíc bita je tradičně kulturní sféra, na té vlády šetří v první řadě.
Ohrožena je i síť regionálních divadel. Tato síť je skutečně unikátní, v jiných zemích nemají lidé k dramatickému umění v kamenném divadle se stálým souborem tak snadný přístup. Ekonomičtější jsou malé skupiny umělců, které cestují a organizátoři festivalů a zábavních a kulturních akcí je snadno zaplatí. Nebo je také zvykem, že si divadla herce pro jednotlivé inscenace najímají. A tak dále.
Nelze přehlédnout, že český systém má mnoho nevýhod. Živí herce - i když bídnými platy - ve stálých souborech, platí drahé sociální i zdravotní pojištění. V divadle se také občas stává, že čím je větší, tím jsou lepší podmínky pro zaměstnávání méně schopných nebo méně pracovitých lidí. Divadla někdy také živí profese, které by bylo efektivnější pronajímat zvenčí. Požadovat nadprůměrnou kvalitu a platit za splněný úkol. A nikoli platit za dlouhý čas, který zaměstnanec na svěřené úloze promrhá třeba jen s průměrným výsledkem.
Na druhé straně, divadla v regionu mají nezastupitelné funkce. Oblast potřebuje živou vodu poskytovanou živým uměním. Divadlo v sobě kloubí několik uměleckých žánrů: dramatické umění, literaturu, výtvarné umění a hudbu. Divadlo má etické a vzdělávací poslání. Kultivuje svým programem i zázemím, vždyť vytváří ideální prostředí pro společenský styk napříč profesemi a generacemi. To je jeden z argumentů pro jeho sociální význam.
Pokud někdo umí počítat jenom v penězích a zdá se mu divadlo prodělečné, je čas znovu připomenout mnohé zahraniční, ale už i české studie o sekundárních ekonomických efektech kulturních akcí a institucí. Návštěva divadla obnáší nákup společenského oblečení, ale také kosmetiky a návštěvu kadeřníka, dále posezení u večeře, kávy, či vína. A pak třeba následuje jízda taxíkem domů. Jistě jsou i další služby, které mají z návštěvníků divadel prospěch. A nepřehlédnutelná je prestiž a reprezentace, i to je jedna z funkcí divadla.
Jaká by tedy měla být budoucnost českých divadel? Je to složitý problém. Rozhodně je to předmět důkladné, erudované a věcné diskuse, ale nikoli důvod k ignorování a postupnému ubírání kyslíku. Regionální divadla se v tuto chvíli brání právem. Stát jim svojí minimální finanční podporou dává najevo přezíravost a jakoby nevnímal, že jsou důležitými kulturními a společenskými centry.
Blíže je třeba podívat se na argument protestujících, že do regionů jde jen desetina z peněz určených na divadlo. Jednou z mála příspěvkových organizací ministerstva kultury je totiž Národní divadlo, které se nyní spojuje se Státní operou. Spolkne více, než půl miliardy korun. A letos těch milionů rozdělovalo ministerstvo kultury 600. Do krajů šlo 55 milionů. Zbytek tvoří stále snižované dotace pražským scénám. Takže stížnosti na to, že většina peněz zůstane v Praze, není v tomto ohledu moc kolegiální. Jedním dechem je třeba říci, že divadla v regionech potřebují větší podporu státu, než dosud: z důvodů udržení původní umělecké tvorby, na kterou má oblast stejné právo jako hlavní město. A také z morálních důvodů: ministerstvo by mělo i finanční podporou ukázat, že práci divadelních tvůrců v regionu se vší vážností vnímá jako důležitou v celostátním kontextu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
