Pasti se specifickým samičím feromonem. Tak se monitoruje trnoštítec

8. říjen 2023

Trnoštítec horský je tesaříkovitým broukem, který v Evropě patří mezi ty úplně nejvzácnější druhy. Vyskytuje se jen v několika málo lokalitách ve střední Evropě a spíše v jednotlivcích, než ve větších populacích. Jedním z míst jeho výskytu je Šumava. 

Trnoštítec horský není pro Šumavu úplně novým druhem. O jeho přítomnosti víme už z konce 19. století. Konkrétně v roce 1898 byl zachycen v oblasti Trojmezné. Následně se pak objevuje několik dalších informací. Z roku 1928 máme záznam z oblasti Plesné, o sedm let později byl trnoštítec zachycen na Železnorudsku, v roce 1965 u Plešného jezera, kde byl nalezen také v roce 2014. A v historických záznamech figuruje také jeden vcelku bizarní zápis - kolem roku 1930 byl údajně zjištěn vývoj dvou jedinců u Medvědího potoka v kolejovém pražci u Vimperka.

Trnoštítec horský

„Záznamy nám ukazují, že od konce 19. století po celé 20. století entomologové pracující na Šumavě trnoštítce v jednotlivých případech zaznamenávali. Jsou to buď jednotliví brouci, výletové otvory nebo jsou zaznamenávány i larvy. Jsou to ale vždy jednotlivé případy, rozhodně to není nějaký systematický monitoring, nebo to není záznam většího počtu kusů," přibližuje záznamy zoolog Správy Národního parku Šumava Vladimír Dvořák.

Jenže z uvedených záznamů nelze vyvodit nějaké další informace, třeba o tom, jak velká populace na Šumavě žije, jak se přemisťuje. Prostě a jednoduše z historických záznamů víme, že trnoštítec na Šumavě žil a také žije. Protože poslední záznamy o jeho výskytu jsme do letošního roku registrovali i před pár lety. Letos v létě přišli kolegové ze sousedního Národního parku Bavorský les, že by se mohl provést jeho cílený, plošný monitoring. Po celém národním parku se monitoroval trnoštítec horský na padesáti lokalitách

"Na těch padesáti lokalitách se rozmístily nárazové pasti a ty byly osazené specifickým samičím feromonem. Z 50 míst bylo možné ho doložit na čtrnácti lokalitách a v těch 14 pastích jsme odchytili a znovu vypustili přes 70 jednotlivých brouků," popisuje Vladimír Dvořák.

Sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách u tak vzácného druhu je opravdu úctyhodné číslo, které entomologům vykouzlilo velký úsměv na tváři. Po letošním monitoringu ale zůstává stále mnoho otázek a nevyřčených odpovědí, na které by mohl odpovědět další monitoring.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio