Partnerství jako jediná možnost

Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava je s nově jmenovaným ředitelem na začátku nové éry. Alois Pavlíčko přichází po mnohaletém šéfování kontroverzního Ivana Žlábka, který byl po celou tu dobu v ostrém sporu s ekologickými aktivisty i s publicisty, nerozuměl si s představiteli parkových obcí a v posledku ani se všemi zaměstnanci správy parku. Ekologičtí aktivisté by řekli, že jedině s dřevorubci si rozuměl, se zpracovateli šumavského dřeva. Buďme spravedliví; Šumava není jen kůrovec a Žlábkovo vedení udělalo v řadě činností při ochraně parku, ale i pro jeho turistickou viditelnost hodně práce. Leč nejviditelnějším problémem byla těžba dřeva, často navíc utajovaná těžba, ale i ta zdůvodněná byla vysvětlována nepříliš přesvědčivě. Protože koncepce kácení kůrovcem napadených stromů nahrávala dřevařům a právě tato průmyslová vazba byla ekology tvrdě odmítána. Odborníky z mezinárodních institucí pak byly protikůrovcové zásahy správy parku odmítány jako neodborné. Ivan Žlábek proto odešel s nepěkným, dokonce mezinárodně špatným vysvědčením, ale ptejme se všech ministrů životního prostředí v řadě, jak tak Ivanu Žlábkovi šéfovali, proč to trvalo tak dlouho a nechali praxi dojít až k této prohře.

Boubínský prales

Alois Pavlíčko přichází s tím, že kůrovec do lesa patří a není jeho nepřítelem. Přichází s koncepcí respektování přírodních procesů, a připomeňme, že právě čistota těchto procesů je základním tématem a důvodem k zakládání parků. Přichází s koncepcí takové péče, která intervenci do přirozenosti přírodních procesů pokládá za hraniční, nikoliv první a hlavní způsob řešení. Přichází s návrhem otevřeného partnerství s obcemi. V tom to nebude mít jednoduché hned ze dvou stěžejních důvodů. Mnoho místních lidí bylo zaměstnáváno právě těžbou dřeva. A také se starostové už předem zaklínají nezájmem turistů o Šumavu s uschlými, kůrovcem zabitými stromy. Šumava má být pouze hezká, zelená, bez kazů, které včas vymýtí pila. U starostů, kteří ve většině pro turistické oživení oblasti neudělali v minulosti mnoho, působí tato obava na první pohled pozitivně, ale kromě parku téměř nikdo na Šumavě neměřil návštěvnost a už vůbec ne zájem těch, kterým právě přírodní a bezzásahový park zážitkově vyhovuje lépe, než holiny a traktorové dálnice. Alois Pavlíčko přichází s návrhem partnerství jako se základním kamenem nové éry. Partnerství na Šumavě chybělo a dosud chybí i mezi některými obcemi, když u podnikatelů je stále považován kolega především za konkurenta, za partnera málo, nebo vůbec. Doufejme, že nová éra bude érou otevřenosti, prosperity, věcných řešení a důvěry. Partnerství je pro Šumavu stejně důležité, jako je důležité pro celou společnost. Je to, a tohle Alois Pavlíčko zdá se ví dobře, pro Národní park a Chráněnou krajinnou oblast Šumavy jediná možnost jak je ozdravit.

Šumava-Javoří slať|foto: www.sumava.info