Ozvěna festivalu svobody
Nadcházející dvacáté výročí sametové revoluce, jedné z nejvýznamnějších změn v dějinách naší země, nabídne bezpočet příležitostí k ohlédnutí, zamyšlení a zhodnocení uplynulého období. Nejinak tomu bude i v publicistických relacích na vlnách ČRo Plzeň. Dnes přinášíme vzpomínkový příspěvek Ozvěna festivalu svobody, v němž se Lubomír Stejskal vrací k německému aspektu událostí první listopadové dekády roku 1989.
Na začátku listopadu 1989, po potlačených demonstracích konaných k výročí 21. srpna a 28. října, nastaly chvíle napjatého očekávání. Mnozí si kladli otázku, co se bude dít dál. Dnes víme, že to byl pouhý klid před bouří, jakýsi oddechový čas před 17. listopadem. Tehdy byla větší pozornost věnována občanům východního Německa snažícím se všemi způsoby dostat do Spolkové republiky. Jejich úsilí, při němž hrála významnou roli azylové oázy pražská ambasáda západního Německa, vyvrcholilo v první listopadové dekádě pádem berlínské zdi. Zde, na západě Čech, jsme ty nezapomenutelné obrázky sledovali v živém vysílání televize ARD. Tehdy v tom bylo víc porozumění než závisti - a především, hodně úžasu a ještě víc pocitu satisfakce.
Když vysoký činitel východoberlínského režimu Günter Schabowski 9. listopadu večer oznámil, že obyvatelé NDR mohou volně cestovat na západ, zněla jeho slova jako příslib naděje také na naší straně hranice. Tušili jsme, či spíše v koutku duše doufali, že ozvěna festivalu svobody, jež vzápětí v Berlíně na obou stranách betonové zdi spontánně vypukl, zazní i v Československu a přinese žádoucí ovoce. Jasné bylo i to, že napříště už nebudeme svědky smutných scén loučení, které jsme tehdy vídali na silnicích vedoucích k hraničním přechodům do Spolkové republiky. Jedna německá rodina v trabantu, druhá v opelu, audi či mercedesu, poslední objetí- a pak odjezd. Každý vůz zamířil do jiné části rozděleného státu. 9.listopadu 1989 skončila další z řady abnormalit, jimiž totalitní režimy uvnitř železné opony komplikovaly život nejen svým vlastním občanům.
Jedno staré pořekadlo praví: spolu chyceni, spolu pověšeni. V aktualizované podobě platí: spolu s východními Němci jsme si prožili své v rudé totalitě a spolu s nimi jsme se radovali ze zvolna se rodící svobody. Nabízí se malé historické srovnání. Zhruba o sto let dříve, než v 16. století přišel Němec Martin Luther a zahájil éru světové reformace, prošla ohněm husitské reformace církev v českých zemích. Před dvaceti lety se role obrátila - tentokrát byli o krok vpředu Němci, kteří posloužili jako inspirace a povzbuzení. Byli to oni, kdo nám ukázal, že nadešel čas překonat strach a přijmout výzvu doby. Vzpomínka na stovky mužů a žen tančících na rozpadající se berlínské zdi jistě přispěla po 17. listopadu k tomu, že mnoho Čechů a Slováků pochopilo: když mohli oni, tak proč ne my?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
