Oslíčku, otřes se studem...

Ministr Eduard Zeman propadl hned na začátku, když zadal a nechal vyhotovit průzkum na všech školách v republice, aby se ministerstvo dovědělo, kde už internet mají, kde pouze provizorní připojení a kde ještě vůbec ne. Jednoduché otázky, jednoduché odpovědi. Zde ministerstvo postupovalo jako hospodář dobrý, potřebuje přece vědět, kolik to bude stát, v jakém stavu je potřebné zasíťování škol. Velmi jednoduchý dotazník s velmi jednoduchým schématem je také velmi levnou záležitostí. Všude. Všude by to spravila faktura za nanejvýš dvě stě, tři sta tisíc korun. Ne na ministerstvu školství, které za tuto banalitu zaplatilo sto padesát miliónů korun. Slovy - sto padesát miliónů. Obrovská, nehorázná suma.

Z výše faktury nelze hned odvodit nemorálnost průzkum provádějící firmy, její nenajedenost, řečeno slušně. Která z konkurenčních společností by se zachovala jinak, která by peníze vrátila, která by křikla: oslíčku, přestaň se už konečně třást, já už mám dost. Ruku na srdce, jen málo i jinak velmi slušných lidí by to oslu rozmlouvalo, to si povězme. Nikomu to přece nevadí, jsou to peníze státní. Připomeňme ale opět, že stát je nickou bez vlastní peněženky, stát je pouhým správcem peněz svých jednotlivců, nás...

U počítače

Řekli k tomu odborníci, že sto padesát miliónů je zlodějský peníz, ale pověděl jim Eduard Zeman, že mu částka za průzkum připadá odpovídající. Na co ta částka ale skutečně pravdivě odpovídá, řekněme si v závěru. Na to, že Eduard Zeman dostal nejenom zaslouženou pětku, ale že docela zaslouženě propadá. V té souvislosti se nezbývá než obávat se toho, že by dostal možnost opakování ročníku.