O záporech Na ulici

Plzeňský festival Na ulici letos nabídl zásadní změnu schématu: zmizelo původní dělení na Jazz a Struny na ulici, žánry se v deseti dnech prolínaly. Přibyly Barvy na ulici a divadlo bylo každý den v 15 hodin. Byly to vesměs změny k lepšímu?

Mix žánrů měl své příznivce i odpůrce. Příznivcům se zamlouvala různorodost, odpůrci spílali dramaturgickému mišmaši. Každý měl svou pravdu. Odpůrcům ale nahrávalo letošní programové zředění, zmizela totiž scéna v Proluce. A pokud zrovna příznivci jazzu nesedla pozvaná kapela, neměl žádnou alternativu a tak se občas sbalil a šel domů a už se nevrátil. Dvě scény - U Branky a na náměstí Republiky - působily dosti chudě. Takže diváci, kteří přišli na konkrétní koncert, byli spokojeni, zvláště, když to byla osvědčená pecka. Ale ti, kteří si libují v pendlování mezi scénami - což je jeden ze základů původní atmosféry festivalu - letos omrzovali. A není se čemu divit, na koncert lze jít kdykoli v roce, ale ta někdejší přitažlivá festivalová atmosféra se jaksi vytrácela.

Ridina Ahmedová

Také proto, že zázemí stánků s občerstvením bylo dosti tristní. Bylo jich výrazně méně a převaha pouťových cukrovinek byla zarážející. Problém byl také s toaletami na náměstí Republiky. Organizátoři se spolehli na veřejné WC za 5 korun; to lze řešit jednorázově, ale ne v případě, že návštěvník chce strávit na náměstí pěkné odpoledne a popíjet pivko. A bezbariérový mobilní záchod byl zahrazen u pódia, takže návštěvníci pozorovali zoufalého vozíčkáře, jak se marně snaží najít místo úlevy. Tak to patří k naprosto zásadním nedostatkům, které se snad už v příštích letech opakovat nebudou.

Divadlo bylo každý den a v 15 hodin. Sláva za návrat divadla do plnohodnotnější pozice a za pevnou hodinu, v davu nahodilých diváků bylo hodně i těch, kteří přišli cíleně. Přesto: kdo nemá prázdniny, ten se dostával na představení obtížně. Festivalu by rozhodně aspoň jeden velký večerní opus slušel.

Šašci a blázni králů|foto:Luboš Koláček

Rozčarováním byl filmový program: filmy o adrenalinových sportech mají jistě své příznivce a byly nejspíš zadarmo, ale otázka je, nakolik se dramaturgicky hodí k image festivalu a kolik diváků oslovují.

Moc velký přínos neznamenala ani novinka, totiž Barvy na ulici. V podstatě se jednalo o obrazy pověšené v Proluce na hradební zdi. Vzhledem k tomu, že festival by měl být spíše pohyblivý, dynamický a nabitý lidmi, je škoda, že výtvarníci nebyli nápaditější. Zajímavá tvůrčí dílna, do které by se mohli zapojit kolemjdoucí, by byla skutečným zpestřením a navíc by mohla skvěle fungovat i jako popularizační krok. A také sebepropagační pro ty, kteří by dílny vedli.

Publikum

I když se sluší pořádajícímu Dominik Centru přiznat, že drží ve výběru kapel nekomerční linii, na druhou stranu se letos příliš nevyznamenalo. A rozhodně festival Na ulici v takto chudé podobě nemůže být jedním z pilířů kulturního programu kandidatury Plzně na Evropské město kultury 2015. Věřme, že to příští rok vyjde lépe.