O výstavách

22. leden 2002

V sobotu jsem navštívil jednu výstavu a ples, v neděli druhou výstavu a les. Obě výstavy krásné, každá jinou krásou. K plesu i k lesu se vrátím, slibuje ve svém fejetonu Jiří Tomáš Blažek. V klatovské Galerii U Bílého jednorožce, to byla sobota, popisuje výbornými fotografiemi práci architekta Josipa Plečnika Damjan Prelovšek. Výborné a velmi srozumitelné fotografie to jsou, zde nemusí nikdo předstírat, že tomu rozumí. Ani noha tam nepřišla za celou tu hodinu mého pobytu. Ani noha, přitom by určitě snad každá porozuměla. Nechtělo se jí, co kdyby?

V neděli jsem v Horažďovicích navštívil výstavu králíků a holubů, i slepice tam byly. Velmi srozumitelné zvířectvo to bylo, ani tam nikdo nemusel předstírat, že tomu rozumí. Opravdu tomu rozuměli a nebylo jich tam málo. Narváno, řekl by expresionista v galerii, narváno, říkali chovatelé stejně expresivně. Zde nebylo žádné "co kdyby", sem se chodí najisto, králík málokoho překvapí neobyčejným výrazem a i když se světlem pracují slepice úplně po svém, dělaly to stejně i v baroku. Manýrismus kohoutů je zde považován za normu, nikoliv pózu.

Kultivovaní estéti, ale i úpěnliví snobi mně teď asi umlátí pudřenkami a do žeber mě příště budou na nějaké té vernisáži píchat zdviženými malíčky za tu buranskou drzost srovnávání nesouměřitelného. Ale když oni nikdy nezkusí navštívit dvě tak nesouměřitelné výstavy za osmačtyřicet hodin, kdežto zpravodaj si to ještě kubisticky proloží zácpou ledových ker v Sušici, a to aniž by to vážně pohnulo s jeho názorem na Kupku a Debussyho. Tak kdo je otrlejší a zároveň upřímnější, řekněte, milostivá!

výstava, umění

Půjde o pověst, hádám. A půjde o to, kudy chce ta která výstavní síň jít. Já do Galerie U Bílého jednorožce nechci cpát bubláky, leghornky a činčily obrovské, ale jestli toho nesrozumitelného nebylo v posledních letech už tolik, že i snoby přestalo bavit předstírání souzněného porozumění. Tak vyhlášené galerii přece nemůže uškodit to, říkám si, že tam bude občas narváno na nějakého obyčejného expresionistu. Začíná tam být nadutě, zkráceno dutě. To je škoda, byť možné je to brát tak, že tudy prošel jeden nekunsthistorický zpravodaj. Bohužel ale, za celou hodinu jenom on. Jó v Horažďovicích? Ale oni věděj, co jsem chtěl povědět.

P. S. Ten ples byl krásný, narváno. A ten les? Prázdný. Ale krásně?

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.