Největší český vojenský prostor Doupov slaví 60. výročí

Doupovské hory zažily ve 20 století dramatické okamžiky. Před válkou v roce 1938 museli tuto část Sudet opustit Češi. Po válce zase Němci, které pak zase pro změnu vystřídali čeští osadníci. Svůj nový domov si zamilovali.

I oni ale museli pryč kvůli vzniku vojenského újezdu. Doupovsko pak mnozí z nich viděli až po sametové revoluci. A jejich pocity byly smíšené.

„Je to pěkný pocit, když se člověk vrátí na místo, kde prožil hezkých pár let. Doupovsko je krásné.“ „Bylo to tam velice pěkné. Je mi líto, že to takto dopadlo,“ říkají někteří z nich.

Skupinky rodáků se několikrát na Doupovsko s povolením armády vrátily podívat. Místo desítek vesni a okresního města však našli tankové cesty a střelnice. Současná generace obyvatel regionu už ale vnímá takzvaný Doupov jako armádní cvičiště se vším všudy.

„Je pravda, že jsme třeba v sedmnácti letech jezdili na Pionýrech a občas jsme do vojenského prostoru zajeli a vojenská policie nás zadržela. Většinou nám sebrali ventilky a domů jsme to tlačili. Nebylo to zase tak přísné. Horší bylo, když se střílelo. To už bylo obtancované pořádně,“ vzpomíná na poznávání Doupova Vladislav Tůma., který se na okraji vojenského prostoru prakticky narodil a v obci Šemnice pracuje jako starosta. O historii se samozřejmě zajímá. Minulost se ale podle něho vrátit nedá:

„Jsem rád, že ‚česká step‘, jak se říká Doupovu, existuje. Jsou tam vzácné rostliny i živočichové. Každý, kdo má vztah k vesnici a přírodě, musí říci, že je dobře, že se to zachovalo.“

I do vojenského prostoru ale přicházejí změny. Namísto armád východního bloku zde cvičí jednotky severoatlantické aliance. Loni tady dnes už bývalý ministr Alexandr Vondra zahajoval výstavbu nového symbolického chrámu.

Okrajové části Vojenského újezdu Hradiště bude do dvou let řídit civilní samospráva. Mnozí lidé nicméně centrum Doupovska označují za magické místo, které v republice nemá obdoby.