Něco z Holešovic i odjinud

Poslední týden byl těhotný událostmi. Tou nejvýznamnější bylo, že přítel Kardiak vzal v pátek poprvé na hokej svého synka, dítko asi tříleté. Zatímco tučný otec funěl jako hroch, chlapec mu seděl na ramenech, pozorně sledoval mač se Slávií a nadšeně hlaholil. O druhé přestávce ho tatínek postavil na schody a popadaje dech, poručil mu: "řekni strejdovi, co jsou Plzeňáci!" "Kopyta!" zařval potomek, nadšen, že se může vyjádřit. "Krásně's to řekl," pochválil jsem ho mroucím hlasem a brodil se v depresi.

Ten den se kolem mne hojně skloňovala slova krize (před zápasem a po většinu zápasu) a štěstí (to zase po zápase). Jasně, že jsem byl rád, když Divíšek dotlačil zápas do prodloužení a Mladá střešní krytina nakonec provrtala to mládě v brance Slávie. Ale ty dva body měly pachuť něčeho nezaslouženého. Zvlášť konec první třetiny se nesl ve znamení naprostého rozvratu a návratu démonů loňské sezóny. Nic horšího jsem snad v té letošní neviděl - a celý ten kabinet hrůzy korunoval sudokopytník Polák, který svými verdikty dělal ze zápasu bramboračku.

HC Lasselsberger Plzeň

Obtížený chmurou, posílenou ještě nedělním výsledkem s Libercem, vypravil jsem se v úterý s podobně postiženou kolegyní do Trumpeťárny. Společnost nám dělal přítel Lájoš, vzácný exemplář životního druhu zvaného slušnej sparťan. I on si - jaká náhoda - přibral syna: pravda, už dvanáctiletého. Hoch se vyzbrojil houkačkou v klubových barvách a na začátku zápasu ukázal, že ji ovládá mistrně. A když Netík v páté minutě vymáchal nebohého Málka, vypadalo to, že na konci zápasu nás kromě nervů nadranc čeká ještě hluchota.

Nakonec jsme nervy neušetřili, ale sluch ano. Obrat, ještě senzačnější než v pátek, chlapce spolehlivě pacifikoval. Chmura se rozpustila a přeskočila na přítele, který mroucím hlasem hlásal cosi o pochybném výroku sudího Mináře, předcházejícímu přesilovce před třetím gólem Plzně.

hokej|foto: AnFas

Zápas měl hodně styčných ploch s tím pátečním. Hledejte příslovečných pět rozdílů, a až je najdete, zjistíte, že jsou povzbudivé. Ten nejdůležitější vidím v tom, že tým až na útrpné úvody třetin v žádné fázi zápasu úplně nepropadl. Proti pátečnímu hampejzu to byl malý krok pro něj, ale velký pro nás.

Jsem dalek toho, abych z výsledku na Spartě věštil konec zjevné krize z přelomu roku. Ale k víkendu můžeme hledět s mírným optimismem, a to po přelomu roku není málo.