Myšlenky evropanství ve vždy jiném Chebu

V tomto městě se několikrát rozhodlo o nějaké kulturní aktivitě, za níž byla potřeba působit na nějak rozjitřené a dějinami rozvrácené prostředí. A z rozporuplné existence se leckdy zrodily mimořádné výsledky - ale zase, jakoby trochu navzdory poměrům ve městě. Tak sem na počátku šedesátých let dvacátého století, o nichž se teď tolik mluví, bylo z Klatov převedeno profesionální činoherní divadlo. Divadlo mělo posílit českou kulturní atmosféru v pohraničí, z něhož téměř všichni němečtí obyvatelé byli vysídleni a které se sotva vzpamatovalo z následků válečných událostí, a skutečně ji posílilo v těch slavných letech šedesátých, kdy kulturní atmosféra byla ještě nezávislá na televizi a jiných technických zařízeních.

Cheb|foto: www.camcentral.com

Divadlo se pak pochopitelně z oficiální objednávky vymklo a hledíc si svého zásadního úkolu, spoluvytvářelo atmosféru svobody a občanské odvahy, takže bylo pak v letech normalizace o to pevněji zase podřízeno ideologickému dozoru. Jenže v Chebu se všechno dělo vždycky trochu jinak, a tak v rámci ideologického dozoru byli do Chebu jako na ďábelské ostrovy posláni tvůrci, kteří se v centru nějak ideologicky prohřešili ( například inscenacemi v podezřelém divadla Na Zábradlí nebo přátelstvím s nežádoucími autory a herci). A ti v souladu se svým svědomím tvořili mnohem svobodomyslnější kulturní atmosféru ve městě. Jeho obyvatelé však o tom nesměli moc vědět, protože nebylo žádoucí, aby se na inscenace Luboše Pistoria, Miloše Horanského, Jana Kačera nebo Jana Grossmana hrnulo publikum. Nutno také říci, že publikum z okolních obcí těmto inscenacím ani moc nerozumělo a diváci v okolních lázních měli jiné zájmy. A tak se v Chebu zase věci děly jinak než jinde - zcela mimořádné události v českém divadle byly stiženy katastrofální návštěvností a nespokojeností diváků - stranický dozor se ani moc nemusel namáhat.

Pro podobné paradoxy měl mimořádný smysl historik Frank Boldt, který se v roce 1992 rozhodl do Chebu přestěhovat z německého přístavu Brémy: toto místo bylo v dějinách emigrace vždycky posledním dotekem evropské pevniny, odtud vyplouvaly lodě plné vystěhovalců do Ameriky, odsud se do Ameriky stěhovali Češi. Frak Boldt byl přesvědčený Evropan mnohem dřív, než se začalo mluvit o členství České republiky v Evropské unii a táhlo ho to do míst, kde je možno budovat nové koncepce evropanství. Za takové místo považoval Cheb, kdysi městský stát, město současně české královské i říšské císařské, město historických politických jednání a schůzek na nejvyšší úrovni. Ten význam chtěl Chebu pomáhat vracet, a tak založil před 16 lety nadaci Evropské Comenium a Akademickou letní školu, na jejíž přednášky zval významné historiky a kulturní osobnosti - zpočátku z Čech a z Německa, později z dalších zemí střední Evropy.

Frank Boldt, ředitel ředitel nadace Evropské Comenium, Cheb|foto: Strana zelených

Stavěl se proti jakémukoliv šovinismu, otevíral židovskou otázku, stal se známou osobností kulturních setkání. Chebská politika šla mezitím také svou druhou cestu obchodu a rychlého zisku, cestou, jež se o kulturu nestará, a tak se Franku Boldtovi do praktické chebské politiky vstoupit nepodařilo. Myšlenkové prostředí však přece jenom oslovil, a tak se Akademická letní škola koná letos po šestnácté. Probíhá v sídle Evropského Comenia v Koželužské ulici i po smrti svého zakladatele před dvěma lety, a letos má téma Prohrané šance a slavná vítězství. K dějinám převratů v středoevropské historii od středověku do současnosti. Budou se při ní probírat "osudové osmičky" české a evropské historie, a zásluhou zahraničních přednášejících ne vždy z obvyklého, v Čechách zavedeného úhlu pohledu. K tomu finančně přispělo Město Cheb a Česko-německý fond budoucnosti, které tímto mnohaleté dílo Franka Boldta uznaly za důležité a projevily důvěru v jeho pokračovatele.