Mistrem tradiční rukodělné výroby je košíkář z Domažlicka

Už asi 15 let Zdeněk Pikal ze Starého Kramolína plete košíky. Povoláním učitel ve výchovném ústavu jako dítě podle vlastních slov nebyl trpělivý ani zručný a žádný z jeho předků košíky nepletl. Všechno se Zdeněk postupně naučil sám metodou „pokus omyl“  nebo díky výměně zkušeností s různými košíkáři. A jak sám říká, pořád je co zlepšovat a co nového zkoušet. Proutí si pěstuje sám na zahradě, výrobky vznikají v půdní dílně. Jeho košíky vynikají precizností a barevností, protože jsou udělané z různých druhů vrbového proutí.

Z proutí košík i iglú

„Potřebujete jen nůž, zahradní nůžky, šídlo a kus železa na utahování výpletu. To vám stačí,“ popisuje Zdeněk. Za sezónu spotřebuje zhruba tunu prutů a na jeden koš jich vyjde asi 150 kusů. Na nůši pak mezi 400 a 500. „Z proutí jsem už dělal i iglú,“ prozrazuje Zdeněk s úsměvem. „Osobně se mi ale nejvíce líbí asi to, když mi přinesou třeba z muzea nějaký kousek na opravu, u něhož je třeba dodržet původní podobu. Je radost, když se takové dílo povede.“

Práce s proutím je pro Zdeňka relax, dobrý způsob, jak si vyčistit hlavu. Líbí se mu také tvůrčí svoboda a těší ho, že o výrobky je zájem. Inspiraci hledá na různých místech, občas ho upoutají i vyhozené staré koše u popelnic. Přál by si, aby se mu pletení mohlo stát plnohodnotnou prací. Jak nám prozradil, je „kovářovou kobylou“. Sám pletené košíky nepoužívá, protože to, co uplete, od něj vždy někdo rychle koupí. „Třeba dostanu k Vánocům koš od nějakého jiného košíkáře,“ směje se.

Mistr rukodělné výroby

Zdeněk Pikal pletení košíků předvádí na různých jarmarcích a řemeslných akcích. A za svoji dovednost získal letos titul Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje v oboru Pletení z proutí – košíkářství. „Jsem překvapený, že si mojí práce někdo všiml. Zároveň je to pro mě závazek, protože když jsem ten mistr, měly by moje výrobky mít určitou úroveň,“ uzavírá.