Měna lidské víry
Před půlstoletím došlo v Československu k měně. Kdo měl úspory v bance, neměl najednou nic, kdo měl peníze doma v polštáři, mohl je hodit do kamen. Ze dne na den se změnila hodnota koruny, a to přesto, že tehdejší prezident Antonín Zápotocký tvrdil pár hodin před měnovou reformou národu, že měna nebude. Nevěřte fámám, řekl by dneska. O měně se ovšem v nejvyšších kruzích vědělo dobře a lidé ve vedení státu toho dokázali využít. Svůj pohled na tehdejší situaci a její důsledky pro dnešek popisuje ve svém fejetonu Jiří Tomáš Blažek.
V roce 1953 bylo Zdeňku Fierlingerovi dvaapadesát let a tento politik, státník a diplomat, nakonec mimo jiné také předseda ÚV SČSP, začal z ničeho nic skupovat dobytek v širokém okolí Sezimova Ústí, kde měl nedaleko Edvarda Beneše vilu. Už pět let nebyl pravověrným sociálním demokratem, což bylo třeba v éře Masarykově, ale velmi levověrným komunistou, což bylo třeba v éře Gottwaldově, aby se z náměstka předsedy vlády stal předseda Národního shromáždění, což bylo třeba, aby byl Zápotockému a Moskvě tak blízko, aby věděl, proč nakupovat dobytek. Trochu kšeftovat se Fierlinger možná naučil už v legiích v Rusku a ve Francii, určitě si ale vytříbil obchodní čich jako diplomat v Holandsku, v Rumunsku, možná v Americe nebo v Rakousku; vztah k pevné měně získal zcela určitě ve Švýcarsku, vztah k pevným komunistickým kramflekům následně ve Stalinově Svazu sovětských socialistických republik. Fierlinger věděl, kdy měnit stranu, kdy jakou valutu za jinou, kdy lásku k Paříží za milování Moskvy; nedivme se, proto, že po Zápotockého pevném oznámení stran pevnosti měny československé, kupoval dobytek. Fierlinger věděl, kdy je co třeba. Jak získat důvěru v legiích, v diplomatickém sboru, v předsednictvu strany té či oné, jak a co dělat, aby mu uvěřili voliči. Věděl, také, že přestup ke komunistům mu umožňuje, přestat se o důvěru starat. Kupováním dobytka pár dní před měnovou reformou dokázal, že mu přestalo záležet na mínění sousedů. Ocenit už u něho nemůžeme ani odhad politika, ani přehled státníka; se stádem dobytka, určeným k okamžitému prodeji po pádu měny, zařadil se Fierlinger do stáda totalitních šíbrů.
Na přímo modelovém příkladu jednoho z těch, kteří vždycky věděli, co je třeba, není zajímavá a důležitá postava Fierlingera; sám sebe devalvoval a udělala to celá ta garnitura poslušných totalitních maňásků s Gottwaldem na největším obraze. Padla tehdy koruna, ale hlavně, a to je největší hřích celé té doby a největší vina toho lumpenproletariátu v kravatách, hlavně se udála reforma víry. Víry ve stát, v jeho představitele, v jeho ústavu, v jeho zákony, ale také, víry lidí v lidi. Koruny se vždycky zase nějak seženou, nějak ztvrdnou a tak nějak platí. Všichni tehdy za měnovou reformu zaplatili, někdo okamžitě, jiný později. Samotný podvod daňové reformy před padesáti lety byl od roku 1953 zdaněn tisíckrát, milionkrát. Miliony lidí přestaly věřit, miliony lidí se to v našem státě nemohou naučit dodnes. Věřit státu, státníkům, politikům. Geneticky zakódováno už je to zmarnění víry ve stát státním zmarněním peněz před půlstoletím. Všichni zaplatili, i ten Fierlinger. Zaplatil tím, že na něho a na jeho soudruhy není vzpomínáno s láskou, ale jaksi pouze v souvislosti se stádem dobytka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
