Mají poplatky u lékaře opravdu smysl?

Příkladem těchto - zdánlivě rozumných - opatření je i vybírání poplatků ve zdravotnictví. Ačkoliv třicet korun za klinické vyšetření vskutku odpovídá jízdě metrem nebo dvanáctistupňovému pivu v restauraci - přesto dopad tohoto opatření společnosti příliš neprospívá. Vybíráním poplatků za vyšetření se má zkvalitnit zejména běžná zdravotní péče v ordinacích, kam čas od času zavítá asi každý.

Doktor a pilule

Možná se tak někde i stalo, ale například v Plzni na urologii, kterou nechci blíže jmenovat, sedí ráno na tmavé, špatně větrané a močí páchnoucí chodbě zhruba stejný počet pacientů jako v době před zavedením poplatků. Také u praktických lékařů, tzv. obvoďáků je to z pohledu pacienta stejné jako předtím. Možná je v čekárně méně lidí, ale doba čekání se nezkrátila, protože pobyt v ordinaci se vybíráním poplatku prodloužil.

Známy jsou případy venkovských ordinací, kde lékaři vybírají peníze už před vstupem do ordinace, takže poplatek platí i ten, koho lékař nevyšetřuje, ale jenom mu píše recept. Jsou i tací pokleslí lékaři, kteří nového režimu poplatků využili k vybírání ještě dalších poplatků - například za napsání receptu. A stěžujte si u nich, když jiný lékař široko daleko není.

Někteří pacienti tomu předcházejí jakýmsi samoléčitelstvím; bolesti zkoušejí zahnat tím, co lze v lékárně volně koupit. Jejich účinné, odborné léčení pak vlivem zanedbání může být mnohem nákladnější, takže zdravotnictví stejně nic neušetří.

Peníze a zdraví

Samo zdravotnictví přiznává, že většinu vybraných peněz spotřebovává na provoz, také na účetnictví kolem poplatků. Finančně si moc nepomohlo. Tím však padá do podezření, že zavedením poplatků ministerstvu zdravotnictví šlo o něco jiného. Odrazovat důchodce, kteří počítají s každou třicetikorunou, případně odrazovat úzkostlivější rodiče, kteří přirozeně majíce strach o zdraví svých dětí se často chtějí přesvědčit, že jejich dítěti není nic vážného.Tedy ty chudší od ordinací odtlačit a více si hledět náročnějších pacientů s výnosnějšími chorobami. Z tohoto pohledu poplatky se zavedly nikoli ku prospěchu všeobecného zdravotnictví na obvodech a venkovských ordinacích, ale spíše proti němu. Protože každý poplatek, za nějž nemusíte nic získat, je pochybný. Je to nešvar, jehož povaha vyjde najevo, až se poplatky kvůli zdražení toho či onoho zvýší třeba trojnásobně - a my pořád budeme na urologii či chirurgické ambulanci sedět na chodbě v nedýchatelném prostředí na prodřených koženkových lavicích z doby, o níž teď nechci mluvit.