Lubomír Stejskal: Šlechtic lékařského stavu

Možná si mnozí uvědomili, jak je život absurdní a nespravedlivý. A možná si někteří vzpomněli na biblický výrok: Jiným pomáhal a sobě pomoci nedokáže. Jistě, když zaútočí zákeřná choroba, společný nepřítel nás všech, nikdo z nás si sám nepomůže. Právě proto hledíme s nadějí a vděčností na takové osobnosti medicíny, jakými byl plzeňský primář Vladimír Koza.

Pokoj JIP pro transplantaci kostní dřeně|foto:Jana Kosová

Muž, který dokázal vrátit život stovkám nemocných leukémií. Tisícům příbuzných pak novou radost, světlo do náhle potemnělého tunelu ve zlomovém okamžiku každodennosti. Založil fungující systém, díky němž bylo mnoha lide dopřáno to, co bylo paradoxně odepřeno jemu – dostali šanci neodejít z tohoto světa předčasně. Nebyl mág, kouzelník ani čaroděj. Doktor Koza byl lékař profesionál. Plný pokory jako nedílné součástí charakteru. Pokory, která zdobí každého skutečného velikána. Pokory přetavené ve schopnost na prvním místě nikoli přijímat, ale dávat. Pokory, jež pomáhá vítězit.

Kolika ze zachráněných při té truchlivé zprávě vytanulo na mysli – proč právě on? Jak velkému množství nemocných mohl být ještě užitečný! Jsou ovšem příběhy, kterým nikdy neporozumíme. Musíme je přijmout se stejnou pokorou, s níž se Vladimír Koza smířil s krutostí osudu svého. I v tom je nám vzorem opravdového muže, výjimečného šlechtice lékařského stavu. Říká se, že když někdo zachrání jeden život, nebyl na světě nadarmo. Doktor Koza jich zachránil stovky. Nemá smysl to zastírat: jeho odchod provází žal a zklamání. Podíváme-li se ale zpět, spatříme zástup vyléčených. Ve vzpomínkách celé této velké rodiny a v paměti jeho spolupracovníků bude Vladimír Koza dál žít mezi námi. Osobnosti jako on, tím, jaké byly a zejména svým dílem, jsou vlastně nesmrtelné.

Vladimír Koza|foto: ČTK,ČTK